Warning: Declaration of YOOtheme\Theme\Wordpress\MenuWalker::walk($elements, $max_depth) should be compatible with Walker::walk($elements, $max_depth, ...$args) in /web/htdocs4/euforkaeu/home/www/wp-content/themes/euforka/vendor/yootheme/theme/platforms/wordpress/src/Wordpress/MenuWalker.php on line 8

Každý podle svých možností aneb Ochrana práv zvířat v Evropě

Anna Fliegerová, Baru Petrovićová

Nakupování, činnost všedního dne, ale zabere nám o trochu více času než před několika lety. Prakticky nejvíce času trávíme výběrem vajec. Mimo velikostí od S přes M po L si můžeme i uvědoměle vybrat, zda přispějeme chovatelům, kteří slepice drží v klecích, těm, jež je nechají běhat v až neuvěřitelných počtech po halách, anebo jestli odměníme ty, kteří jim dopřávají možnost pohybu a snášení vajec do podestýlek. Problematika klecových chovů je jedním z nejprobíranějších témat posledních let nejen v ČR, ale napříč celou Evropou (ba i světem). U nás bude klecový chov zákonem zakázán od roku 2027. Samotný zákon, který na podzim úspěšně prošel legislativním kolečkem, nicméně zahrnuje širší přístup k ochraně zvířat, jako je zákaz drezury lidoopů, šelem a dalších druhů volně žijících zvířat v cirkusech a podobných zařízeních nebo zvýšené pokuty za týrání zvířat. A my jsme se proto rozhodli zasondovat: Jak se k ochraně zvířat staví ne tak často sledované evropské státy?

 

Norsko: Norek do přírody! Sob do Švédska

Tato skandinávská země patří v mnoha odvětvích mezi inovativní průkopníky, a proto není pro mnohé překvapením právě jejich přístup k ochraně práv zvířat. Norská vláda se rozhodla zakázat kožešinové farmy s tím, že k jejich úplnému odstranění má dojít už do roku 2025!

Ačkoliv se jedná o bezesporu dobrou zprávu pro norky či lišky, zároveň je to významný problém pro farmáře. Pro mnohé bude finanční dopad doslova devastační. Norská vláda nicméně nenechává farmáře napospas osudu; věnuje jim přibližně 1,3 miliardy norských korun (asi 3,3 mld. Kč) na úhradu nezbytností, které doprovázejí zrušení chovu.

Norsko se tímto zákonem zařadilo mezi další země, jako například Nizozemsko, ve kterých k radikálnímu posunu došlo již dříve. V případě Norska se jedná zatím o nejradikálnější krok, nicméně vláda se uchýlila i k dalším pozoruhodným opatřením, která by měla podpořit a ochránit práva zvířat.

V předchozích letech vláda například testovala tzv. zvířecí policii. Jedná se o speciálně vytvořený tým, který má na starosti pouze případy týkající se života zvířat. Hlášených případů týrání zvířat bylo do té doby několik desítek, ale o takové pozornosti a řešení si mohla nechat jenom zdát. Ovšem ani “zvířecí policie” není výmyslem Norska. Již dříve došlo k jejímu vytvoření a zavedení do praxe v Nizozemsku.

Složitější je otázka týkající se sobů, z nichž nemalé procento musela norská vláda několikrát utratit. Jedná se o soby migrující ze Švédska, jejichž počty narůstají natolik, že jsou jim už i norské pastviny malé. Zároveň jde o aktivní přenašeče různých těžkých nemocí, které byly hlavním důvodem poněkud brutální formy obrany norské vlády. Tato progresivní země tak nečiní bez příčiny, nějaký humánnější pokrok je ale v nedohlednu. Norsko-švédská dohoda je stále v procesu vyjednávání a osud švédských sobů zůstává ve hvězdách.

Nicméně celkově si Norsko, co se týče ochrany zvířat, vede dobře. Země dlouhodobě vévodí v různých indexech dodržování práv lidí i zvířat a zřejmě si svou pozici pevně udrží i díky těmto inovativním krokům!

 

Dánsko: Norka ani Švéda tu nepotkáš

O Dánsku tak nějak podvědomě přemýšlíme jako o zemi s vyspělou politikou, a zvláště pak co se ochrany zvířat týče. Při bližším pohledu, a i podle API (ANIMAL PROTECTION INDEX), ale zjišťujeme že tomu tak úplně není. Pravda, několik opatření bylo přijato, a to převážně na ochranu hospodářských zvířat a pro splnění požadavků Evropské unie. O nějakém širším postupu, jako tomu je třeba v Nizozemsku, ale hovořit nemůžeme.

Jistě jste zaznamenali tuto zprávu. Dánsko bylo ještě donedávna kožešinovou velmocí. Přišel ale koronavirus a jeho vzácná mutace, kterou se nakazilo tisíce norků, převážně ze soukromých chovů. Norky se vláda rozhodla pro jistotu do jednoho vybít. A v Dánsku se zvedla vlna demonstrací. Nikdo nedokáže předvídat budoucnost, ale zatím nebylo nijak prokázáno, že by tato norky postihující mutace viru byla jakkoli pro člověka nebezpečná, ba vůbec na něj přenosná. Toliko pro dokreslení současného dánského přístupu, který při srovnání s námi vychází poněkud brutálněji: pokud je známo, u nás norci covid nedostali. Český zákon nicméně počítá s postupným rušením kožešinových chovů, přičemž ztráty by měly být kompenzovány.

Ale k té dánské ochraně. K velkému úspěchu a odvážnému kroku, který dánská vláda pro ochranu zvířat udělala, se řadí jeden konkrétní dlouho vyjednávaný zákon. Do relativně nedávné doby, mluvíme o roku 2014, byl v Dánsku legální sex se zvířaty. Není tak divu, že kolem tohoto v běžných civilizovaných státech tabuizovaného tématu byl vybudován až nechutně vzkvétající byznys. Zvířecí nevěstince a sexuální turistika pro zoofily. Mimochodem jedno z velkých lákadel pro turisty s prapodivnými choutkami například z Německa, Švédska, Velké Británie a Nizozemska.

Prosadit tento zákon se v Dánsku pokoušeli už před rokem 2014. V roce 2006 proběhly dlouhé diskuze na toto téma. V jejich rámci často zazníval argument, že zvířatům tímto způsobem nikdo doopravdy neubližuje. Průzkumy z posledních let před zákazem ale ukázaly, že až 76 % Dánů silně nesouhlasí s pokračováním v podobných praktikách a že si přeje vydat se stejnou cestou jako některé další evropské země. Zákon proti sodomii se nakonec povedlo schválit až v roce 2015. Stal se tak prvním zákonem na ochranu zvířat, který Dánsko přijalo od roku 1991. A mimochodem tato tři dekády zastaralá verze se dočkala upgradu relativně nedávno, v roce 2018. 

Dánsku se tedy povedlo alespoň toto nezbytné minimum. A přestože zákaz sodomie se zvířaty by měl být v evropském prostoru samozřejmostí, najdeme hned několik zemí, které stále nepovažují sex se zvířaty za zločin, pokud mu během sexu nebylo prokazatelně ublíženo. Mezi tyto země bohužel patří i Česká republika.

Co ale musíme Dánskému království nechat je jeho přístup k testování kosmetiky na zvířatech, které je v zemi naprosto zakázané! Dokonce tato země vytvořila tzv. Centrum 3R; to se zaměřuje na dodržování 3 principů v oblasti vývoje alternativních metod ve výzkumu bez používání zvířat – tedy na náhradu, snížení počtu a zvýšení pohody zvířat (angl. Replacement, Reduction, and Refinement).

Dánsko na tom tedy nakonec není tak špatně. Podle API si zaslouží druhou nejvyšší známku, a to B.

 

Rumunsko: Je toulavý pes nejlepší přítel člověka?

Země s divokou přírodou plnou medvědů a vlků… a možná nějakým tím vlkodlakem či přímo Drákulou. Nicméně skutečným problémem se stali toulaví psi a s tím spojený kontroverzní zákon.

A jaký plán vytvořila vláda na snížení jejich počtu? Masové vybíjení! Nejedná se ovšem o novou záležitost, právě naopak… V roce 2013 vešel v platnost zákon, který umožňuje přetransformování útulků na jatka. V tom samém roce bylo v samotné Bukurešti odchyceno a zabito okolo 250 toulavých psů denně. A to není zrovna málo. Hlavním argumentem vlády pro podporu zákona bylo zabránění útoků na děti v reakci na smrt čtyřletého chlapce.

Nabízí se ale otázka: Jsou tito psi natolik nebezpeční? Čas od času došlo k útokům psa na člověka, ke smrti nicméně vedly pouze ve výjimečných případech. A samotný útok ve většině případů nekončil smrtí, hlavním zabijákem se stala šířící se vzteklina. I přesto se mnozí obyvatelé rozhodli prakticky vzdát normálního života a věnují veškerou péči zachráněným psům. Kromě krmení či zajištění domova se většina uchýlila i k sterilizaci a vakcinaci. Nicméně většinou jim zůstává pouze dobrý pocit. V Rumunsku nikdy nedošlo k ocenění této snahy ze strany vlády, spíše naopak. Domácnosti, které se starají o toulavé psy, se potýkají s častými výpadky elektřiny či nespočetným množstvím složitých požadavků úřadů a byrokratickou mašinérií jako takovou. Vše má vést k jedinému cíli: dalšímu hubení.

I přes tlak ze strany vlády se aktivisté nevzdávají. Aktivně bojují nejenom za změnu zákona, ale i za změnu přístupu samotné rumunské společnosti. Cílem aktivistů není pouze záchrana psího života, ale i vzdělávání v oblasti ochrany zvířat.

V Rumunsku se problém toulavých psů vymkl kontrole a došlo tak k jejich přemnožení, které už nemohla společnost ignorovat. Je utrácení jediným řešením? Zdaleka ne. Nabízí se možnost vakcinace a sterilizace či adopce. Nicméně v otázce toulavých psů se vláda přiklonila k finančně nejméně náročné možnosti s tezí, že agresivitě nelze ani tak zabránit. Proti tomuto argumentu bojují lidé, kteří přijali psy do svých domovů, jelikož v přívětivém domácím prostředí k útokům spíše nedochází. „Pes, kterého uzdravíš, tě nekousne. To je hlavní rozdíl mezi psem a člověkem,” pronesl kdysi Mark Twain nesmrtelný citát. S jeho pomocí dnes rumunští psí zachránci bijí na poplach před existencí kontroverzního zákona.

Bezpochyby se jedná o zákon, který rozdělil rumunskou společnost a samotné Rumunsko vzdálil od hodnot Evropské unie. Doposud mnohé evropské státy poskytují možnost adopce toulavých psů, i přestože jejich počty rapidně klesly. Mnozí Evropané a zejména Rumuni tak stále doufají, že dojde ke obratu v myšlení Rumunska a do budoucna se podobným zákonům předejde včasnou reakcí.

 

Albánie: S medvědem na pivo

Země, která byla ještě v roce 1990 prakticky úplně izolovaná od zbytku světa a teprve se pomalu začala probouzet z předchozího tvrdého komunistického režimu diktátora Hodži; členem NATO se stala například až v roce 2009. Od pádu režimu u ní ale můžeme pozorovat rozkvět turistiky. Cestovatelé vyhledávají krásy prakticky nedotčené albánské přírody a zdejší divokost fauny. Jenže právě její atraktivita pro návštěvníky země se ukazuje být pro divokou faunu problémem. Domácí obyvatelstvo vidí v této zálibě jednoduchý a rychlý zdroj příjmů a divoká, často ohrožená zvířata tím trpí.

V roce 2016 jsme mohli zaznamenat případy týraných medvědů, a dokonce jednoho medvěda notorika. V klecích nebo v řetězech Albánci drželi desítky hnědých medvědů a bavili jejich drezurou nejen turisty, kteří tuto rozmařilost vyhledávají, ale také návštěvníky místních restaurací a pláží. Albánie je malá země. Proto neuvěřitelný počet 250 medvědů, kterým se země může chlubit, opravdu zanechává mnohé s pokleslou bradou. Z toho 50 až 80 jich žilo v zajetí.  Vždyť na celém světě máme už jen 200 000 hnědých medvědů!

Albánská vláda rozhodla zakročit. V březnu roku 2016 přijala zákon zakazující nelegální držení volně žijících zvířat a podobné chování označila zločinem proti životnímu prostředí, které přísně trestá vězením. Po takto razantním řešení se ale zákonodárci museli zamyslet i nad tím, jak naloží se zvířaty, která už nejsou schopna se do přírody vrátit. Nakonec se rozhodli zajetím postižené medvědy přestěhovat. Mnozí putovali do sousedního Kosova, které s podobným problémem zatočilo už dávno a v současnosti je rájem medvědů, ale také do Německa, Itálie a Řecka.

Zdá se, že albánská vláda potřebuje k činnosti nejdříve řádný šok. Případ z roku 2017, který otřásl nejen albánským internetem, bylo ubití psa přivázaného na vodítku třemi nezletilými veřejně na ulici. Akt neuvěřitelné krutosti byl tamními politiky okamžitě odsouzen a vláda se dala slyšet, že podobné chování nebude už více tolerovat. V tom samém roce se rozjela online kampaň, jejímž cílem bylo shromáždění 20 000 podpisů právě na podporu zákonů, které by tvrdě trestaly jedince, kteří nerespektují ostatní živá stvoření.

Albánie s legislativou na ochranu zvířat zatím poněkud zaspala. V zemi neexistuje pevný rámec zákonů, který by bránil práva jak toulavých, tak domácích zvířat. My si nicméně myslíme, že Albánie má velký potenciál na změnu, soudě podle pokroku, který udělala za tak krátkou dobu. Hodně naděje v tomto smyslu vkládáme do mladých aktivistů, kteří svou vládu nenechají na pokoji. Snad už brzy budeme do tohoto balkánského státečku jezdit nejen za výbornou kuchyní (kdo neokusil, musí tak v dohledné době učinit!) a velmi nezvyklou kulturou, ovlivněnou v průběhu dějin hned několika kulturními tradicemi, ale i za nádhernou nedotčenou/chráněnou přírodou. Albánii prostě fandíme!

Zdroje:

Grafika: Jakub Janega    

Kontakty info@euforka.eu

Koordinátor projektu

David Broul
student UP

Garant projektu

Mgr. Petr Bilík, Ph.D.,
prorektor pro vnější vztahy UP

Garant projektu

Mgr. Michaela Jendřejková
vnější vztahy UP

Copywriting a sociální sítě

Anna Hovorková,
studentka UP

Copywriting a sociální sítě

Anna Vytřísalová
studentka UP

Garant copywriting a soc. sítě

Mgr. Vojtěch Duda
vnější vztahy UP

Grafické práce

Jakub Janega
student UP