Širší unie jako záruka větší bezpečnosti
Anna Fliegerová, Markéta Gregorová
Ukrajinou již více než měsíc zmítá válka. Ale nemůžeme v této době opomíjet ani to, co se děje v Evropské unii, jaký vliv má na její podobu právě ruský útok na Ukrajinu a jak to vypadá se zeměmi, které chtějí vstoupit do EU. Nejen na tato témata jsme pro vás vyzpovídali poslankyni Evropského parlamentu za Piráty Markétu Gregorovou. Euforka vám dnes přináší první část obsáhlého rozhovoru s paní poslankyní.
Paní poslankyně, jen tak pro začátek: která kritéria musí země splňovat, pokud chce vstoupit do Evropské unie?
Země musí splňovat takzvaná Kodaňská kritéria. Ta zahrnují všechna možná odvětví a typicky se dělí do tří hlavních skupin. První jsou politická; ta se víceméně týkají právního státu, demokracie, lidských práv, stability institucí apod. Druhá jsou ekonomická. Stát tedy musí mít fungující tržní hospodářství a vydržet konkurenci na vnitřním trhu EU. A té třetí se říká „acquis communautaire“. Přiznám se, že natolik nevládnu francouzštinou, abych si byla jistá překladem, ale v podstatě jde o schopnost dostát závazkům plynoucím z členství v EU. Včetně třeba účasti na hospodářské a měnové unii. K tomu poznamenám jednu takovou zajímavost, že naše [české – pozn. autorky] „acquis communautaire“ co se týče zavedení eura zatím nebylo naplněno. Takže úplně nedostáváme svým závazkům. Ale samozřejmě jsme členy, protože předpoklad byl, že to technicky jsme schopni zvládnout.
To bylo pro začátek rychlé ujasnění faktů. Ale dnes se budeme bavit o probíhající rusko-ukrajinské krizi a s ní spojeném, předpokládaném vstupu několika zemí do EU. Konkrétně se jedná o Severní Makedonii, Gruzii, Moldavsko a samozřejmě Ukrajinu. Zajímá mě, zda i u těchto zemí, které svůj vstup do EU zvažují právě kvůli současné bezpečnostní krizi, bude potřeba splnit veškerá ta kritéria, o kterých jste mluvila? I když jak jste sama řekla, taková Česká republika ta kritéria sama nesplňuje, a přesto je členem.
Nepochybně ano. A je důležité, aby tomu tak bylo, protože zaprvé není nic jako zrychlené přijímací řízení a podobně. Ta země musí vždy naplňovat všechny podmínky. Pravidla se samozřejmě mohou měnit, ale není v zájmu nikoho a není ani vůle v EU tyto podmínky měnit. Protože jsme v minulosti už viděli například u Řecka, že pokud ta země neplní podmínky, aby byla schopná být plnohodnotným členem, a to se nebavíme jen o právním státě, ale například i o ekonomické schopnosti, tak to poškozuje jak tu zemi, tak i samotnou unii. A to není něco, co by kdokoliv z nás chtěl. Už to, že země vyjádřily zájem být členskými státy, je důležité. Nejen symbolicky, ale protože se jim tím pádem otevírají nějaké přístupové rozhovory z hlediska slaďování legislativy, z hlediska reforem. My je podporujeme v reformách i z finanční stránky. Takže je dobře, že si zažádaly o členství, určitě je to vítaný krok a nemyslím si, že je mnoho lidí, kteří by to chtěli nějakým způsobem blokovat. Ale je důležité, aby ty podmínky skutečně plnili, jinak na tom budou tratní úplně všichni.
A jak rychle je tedy možné provést samotný vstup do Evropské unie?
To je otázka za milion! Nelze to takhle říct. Pro každou zemi to bude úplně něco jiného. A zároveň se to celé může zaseknou na něčem, co teď ani nepředvídáme. Některé země byly samozřejmě dále než jiné; když jste zmínila Severní Makedonii, té brání jediná věc, a to veto Francie. Budeme úplně upřímní. Jinak vstupu Severní Makedonii nebrání vůbec nic. Tudíž je samotný vstup země zároveň i otázkou politickou. Co se týče ostatních zemí jako je Ukrajina a Moldavsko – Gruzie je velmi specifický případ – ale Ukrajina a Moldavsko, u nich v tuto chvíli nepředpokládáme veto. Ale opět tyto země mají úplně jiné strukturální problémy. Problémy s korupcí, s nezávislostí, s právním státem jako takovým. V případě Ukrajiny by to z hlediska ekonomiky bylo opravdu těžké. Takže si myslím, že se u Ukrajiny i u Moldavska bavíme výhledově o deseti patnácti letech, než budou moct vstoupit. Ale je to opravdu těžké. Současná válka může něco upozadit a něco naopak urychlit. Třeba budeme všichni překvapení. Mimochodem třeba České republice trvaly přístupové rozhovory také přibližně deset let.
Dá se předpokládat, že vstup těchto zemí nějakým způsobem třeba stabilizuje nebo naopak destabilizuje Evropskou unii? Jak z hlediska energetické krize, kterou teď prožíváme, tak na poli financí, ale třeba i bezpečnostní politiky?
Upřímně si nemyslím, že vyloženě to přijetí by pomáhalo nějaké přímé stabilizaci. Obzvlášť v tom stavu, v jakém jsou ty země teď. To je potřeba říct. Nicméně, když vezmu EU jako projekt, jako společenství, tak osobně se domnívám, že každá země, která je schopna plnit Kodaňská kritéria a přistoupí, tak je k dobru. Protože zvyšuje naši kolektivní bezpečnost, naši kolektivní ekonomickou a obchodní sílu, a to je všechno, s čím neustále operujeme jako EU. My často nevypadáme – třeba v zahraniční politice – jednotně. Ale sami jsme teď viděli, že když jsme se skutečně sjednotili, byli jsme vůči Rusku schopni aplikovat tak drtivé sankce, že je pravděpodobné, že se z toho ta země nevzpamatuje v rámci dekád. A s ohledem na to, co teď dělá, je to jen dobře. Nicméně je potřeba podotknout, že by to nezvládlo například jedno Německo, jedna Francie, ale těch 27 zemí ano. A tím pádem se osobně domnívám, že pokud se Evropská unie má udržet primárně i jako mírový projekt, že udržíme kolektivní bezpečnost, tak čím víc nás bude, tím lépe. A také naše sousedství: čím stabilnější, tím bezpečnější.
A co by znamenal vstup takové Gruzie pro EU, a především pro Schengenský prostor? Protože když se podíváme na mapu, tak je Gruzie relativně vzdálená od hranice jakékoliv země EU. Co by to pro nás znamenalo, a hlavně pro „bezpasovou“ přepravu?
Gruzie má v současnosti množství problémů s právním státem, demokracií, reformami apod., které ji podle mě trochu sesazují z pozice premianta v rámci Východního partnerství. Patří teď spíše mezi zhoršující se země, což mě mrzí, protože se zrovna na Gruzii hodně zaměřuji a ráda bych ji viděla se k nám spíše přibližovat než naopak. Co se týče samotné geografie Schengenského prostoru, to by byla právě velká výzva a otázka. Nicméně já sama mám výzvy ráda a myslím si, že jsou důležité a až je překonáme, tak budeme jen silnější, lepší a hlavně poučenější. Takže tuto problematiku vnímám jako něco, o čem nevím, jak by se teď momentálně řešilo, ale ve chvíli, kdy by skutečně Gruzie jinak naplňovala Kodaňská kritéria, byla by silnou ekonomikou a silnou demokracií, tak si myslím, že bychom našli řešení. A jisté řešení už můžeme vidět v oblasti vízové politiky! My jsme jako EU zrušili víza pro Gruzii a funguje to! A skvěle. Nehrozí žádné bezpečnostní zhoršení a podobně. A já se domnívám, že i rozšíření o Schengenský prostor takto na východ, ač to na nás působí mentálně vzdáleně, je spíše výzva k překonání s tím spjatých překážek. Spíše, než že by to byly výzvy technického charakteru.
O vstup do EU se pokouší hned několik zemí. Pro mě osobně je nejspecifičtější a nejzajímavější Srbsko, které se snaží o vstup už od roku 2009. Pokud se nepletu, tak už má projednané dva články smluv. Ale v posledních několika týdnech a v návaznosti na onen rusko-ukrajinský konflikt Srbsko vyjádřilo podporu Putinově režimu a jeho agresi. Co to pro Srbsko znamená? Bude mít ještě vůbec někdy šanci vstoupit do EU?
Určitě bude mít šanci, pokud se tam dostane vláda, která bude proevropská a bude směřovat naším směrem. Tak, aby se právě i tento region, v němž je Srbsko, nějak konsolidoval a nebyla to taková tikající bomba, což bohužel stále je; stále tam jsou přetrvávající etnické konflikty, staré křivdy, nenávisti apod., tudíž se stále jedná o problematický region. Srbsko je nyní zemí, která nemá proevropskou vládu, která má – jak z jejích prohlášení vidíme – svým nastavením blíže k Rusku a je to velká škoda. Ale myslím, že je to něco, co nemusí být nutně trvalé. Protože EU vůči Srbsku zaujme nějakou pevnou pozici a bude si trvat na tom, že například nebudou proudit žádné finance navíc a podobně, pokud bude současná vláda nadále podporovat Rusko. Tak i voliči posléze uvidí, že EU se od nich odvrací. A budou mít zájem na tom, aby byli spíše prosperující ekonomikou a demokracií. Tak budou spíše volit proevropské strany. Ne ty, které brnkají na nacionalistické struny.
Grafika: Jakub Janega
