Zvládnutí krize jako úkol
Anna Fliegerová
Euforka je zpět v plné síle a začíná tím nejaktuálnějším, co nám dění v Evropě nabízí: projevem předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen o stavu Unie. Klíčový projev von der Leyen přednesla 14. září na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku… a bylo to (v dobrém) velmi výživné.
Tématem, který se jako nit prolínal celým projevem, byla samozřejmě ukrajinská krize. Hned na začátku von der Leyen připomněla útrapy ukrajinského obyvatelstva, které započaly dávno před 24. únorem; právě tento den ale zapůsobil jako budíček pro celou Evropu. Předsedkyně Komise ve svém projevu především ocenila odvahu Ukrajinců, a jmenovitě pak první dámy Ukrajiny Oleny Zelenské, která byla přítomna v sále. „Dnes má odvaha jméno. A tím jménem je Ukrajina,“ poznamenala Ursula a my s ní nemůžeme než souhlasit. Zároveň se rázně opřela do Ruska a jejího vůdce Vladimira Putina. Sdělení unie je jasné: sankce jsou dosud nejtvrdší, které kdy EU uvalila, a nebude se z nich slevovat. Spolu s tím bude pokračovat i bezprecedentní podpora Ukrajiny, dokud ji země bude potřebovat.
Ukrajina je stále aktuálním tématem a my věříme, že mnozí z nás jej neustále sledujeme. Ale protože vám z téměř hodinového proslovu předsedkyně Komise chceme předat vše podstatné, posuneme se dál. Na pořadu dne tak byly krize. Ta ekonomická, energetická, ekologická, migrační a v neposlední řadě – a dnes už tak trochu opomíjená – covidová krize. Všechny jsou do značné míry ovlivněné děním na Ukrajině a žádná z nich nás nenechává na pochybách o své přetrvávající existenci. Tak jdeme na ně!
Krize první: Energetická
Unie plánovala zapojit Ukrajinu do evropské energetické sítě až v roce 2024, ale krize jaksi jednala za nás. A tak jsme přivítali nového producenta energie již teď. Co to pro nás znamená? Zejména nového spolehlivějšího partnera. Musíme se zbavit závislosti na ruském plynu a ropě a přesedlat na energetické zdroje jiných, spolehlivějších zemí jako je USA, Norsko či Alžírsko. Ještě minulý rok jsme od Ruska brali okolo 45 % plynu a nyní jsme na 9 %! Co si budem, nejedná se o právě malou změnu! Hledání alternativ je tak na pořadu dne.
Rusko je do podstatné míry zodpovědné za zvyšující se ceny energií. Toho se mu povedlo dosáhnout například i tím, že spaluje zemní plyn, což jak jistě po našich mnohých článcích o klimatické změně víte, není nic moc příjemného pro životní prostředí. A hned z těchto dvou důvodů – rostoucí ceny energií a klimatické změny – se Evropa začala přizpůsobovat novému statusu quo. Snižuje se spotřeba energie jak v domácnostech, tak v podnicích, čímž se rovněž snižují i ceny energií, a rozšiřuje se podpora pro zranitelné skupiny obyvatel a malé a střední podniky. A nesmíme zapomenout na zastropování cen energií. Třikrát jupí!
Jako za samozřejmé se dnes také začíná brát zdanění nadměrných příjmů energetických společností. Von der Leyen naprosto chápe, že vyšší zisky jsou oukej, ale v tuto chvíli je situace jiná a vydělávat na válce je z morálního hlediska hyenismus. A zde Komise přichází s levicovou myšlenkou přerozdělování mezi podniky a občany, kteří si sami nepomohou. Pomoc bližnímu povznáší a není ji nutné obhajovat, jen je potřeba k solidaritě přistupovat s rozvahou, aby se nenarušil už tak křehký sociální smír v Evropě a trvale nepoškodil trh s energiemi.
Von der Leyen ale okamžitě dodává, že se v případě opatření na energetickém trhu jedná pouze o dočasná řešení, která nám mají pomoci překonat nejtěžší fázi krize. No a nelze vynechat pokračující důraz na obnovitelné zdroje, které slibuje již Green Deal. Sice to u nás nepůjde jako v Dánsku, kde se točí mlýny, ale my jsme národ schopný a tvořivý, takže VČIL! Máme se kde inspirovat: v Severním a Baltském moři svítí vzduchem, na Sicílii pak ze slunce – nachází se tam totiž největší solární elektrárna na světě. A severní Německo pohání své vlaky vodíkem, a to je úplná bomba (doufejme, že ne doslova)! Ostatně, EU má s vodíkem velké plány a do budoucna ho plánuje vyrábět ve velkém.
Krize druhá: Ekonomická
Ukrajina je také postupně zapojována do jednotného trhu EU. Prvně byla zrušena cla na vývoz nepřeberného množství zboží, což mělo pomoct udržení alespoň určité úrovně stability ukrajinské ekonomiky. K tomu mělo přispět i zapojení země do evropské roamingové sítě. Výsledkem jednou bude úplná participace Ukrajiny na společném trhu, ale to přece jen bude ještě nějakou tu chvíli trvat.
Je rovněž třeba zabezpečit globální hospodářství. V první řadě se musí odvrátit potravinová krize, rovněž eskalovaná Putinovou agresí a s tím spojenou blokádou ukrajinských přístavů. A tak vznikl soubor pravidel, který má být hlavním prostředkem pro rozvinutí vztahu s důvěryhodnými dodavateli – tedy rozhodně ne Ruskem. Komise dále sleduje cíl navýšení počtu kvalifikované pracovní síly, zejména za pomocí edukačních programů, protože moderní ekonomika nemůže šlapat bez pořádného know-how. A nutné bude rovněž navázat nová strategická partnerství, především s Oceánií nebo Latinskou Amerikou.
Krize třetí: Ekologická
Ursula přirozeně připomněla i klimatické změny, které dnes pozorujeme více než kdy jindy. Ledovce tají jako pod fénem a planiny planou jako májky v létě. V Montrealu se na Konferenci o přírodě bude ještě letos řešit biodiverzita (rozmanitost druhů rostlin a zvířat) a v Sharm El Sheikhu se v příštím roce bude na další konferenci jednat o přípravě na klimatické změny jak z krátkodobého, tak dlouhodobého hlediska. Von der Leyen zdůraznila, že jedna země klimatické změny neporazí. Je třeba se ještě více sjednotit a bojovat za naši planetu společně. Pokud by chtěl někdo něco namítnout, stačí připomenout letošní požáry v Česku, Německu, Belgii či Francii. To už není samo sebou. Mimochodem, EU se chystá za účelem boje s požáry posílit svůj letecký park.
Krize čtvrtá, pátá, šestá…
„Ten, o němž nemluvíme“ je také stále na pořadu dne. Covid je tu stále s námi, nikam nezmizel, stejně jako migrace do Evropy, dluhové krize a další problémy, které v posledních letech stíhaly EU. I když nejsou tak zřetelně vidět, unie s nimi stále bojuje: včasnými dodávkami očkovacích látek, posilováním vnějších hranic EU či fiskálními nástroji umožňujícími flexibilitu v rámci unijního rozpočtu. Unie se v současnosti potýká s bezpočtem krizí, důležité ale je, že se z nich učí a snaží se na ně adekvátně reagovat.
Ursula von der Leyen tak jako každý rok předložila programový plán na blízké i vzdálené období – a my jí tentokrát stejně jako řada europoslanců opatrně tleskáme. Tleskáme za odvahu a rozum, s nimiž se chce Komise pustit do řešení předestřených problémů, které si uvědomuje a nijak nezastírá. Opatrně proto, že přece jen se jedná o předložený program Komise, s nímž ještě může pořádně zahýbat jak demokratické rozhodování v rámci unie, tak členské státy, a především: další neočekávané události.
Grafika: Jakub Janega