Za ostnatým drátem… klid

Takové okamžiky bychom si měli připomínat každý rok. Jednalo se pouze o symbolické přestřižení ostnatého drátu za přítomnosti novinářů, pro občany vězení zvaného Československá socialistická republika ale šlo o jasné stvrzení donedávna prakticky nemožného. Jak by řekl Karel Kopfrkigl: „Zeď, která nás obklopovala, padla.“

Přesně před 31 lety (ano, není to kulaté, ale čas o rok zpátky nevrátím – i když by to nebylo k zahození…) střihli velkými pákovými kleštěmi tehdejší ministři zahraničí ČSSR a Západního Německa Jiří Dienstbier a Hans Dietrich Genscher ostnaté dráty na československé hranici s NSR. Drobnou a pro nás nelichotivou zajímavostí zůstává, že velké kleště, které museli zapůjčit Němci (Češi sehnali jen nějaké „nůžtičky na nehty“), se po jejich zpětném vyžádání už nedaly nalézt. Zřejmě je někdo na české straně potřeboval víc…

A vida, předevčírem jsme slavili další nekulaté výročí: 13 let od vstupu do Schengenského prostoru – zóny volného pohybu osob bez hraničního omezení. Bez dvou dnů jsme si prakticky po 18 letech od střižení drátů mohli vyjet do Bavorska bez pasu. Když uvážíte, že ještě 20 let před tím jsme byli totalitní republikou s permanentní bojovou připraveností vůči „západním imperialistům“, nezní tenhle pokrok až zas tak špatně.

V posledním roce zažíváme opětovné a v naší současné situaci (vzhledem k našemu členství v různých mezinárodních organizacích) bezprecedentní omezení možnosti cestovat za hranice. Důvody jsou pochopitelné. I tak bychom se měli mít při takových krocích na pozoru. Neboť jak říká předseda ÚS Pavel Rychetský: „Vláda může v krizové situaci zavřít hranice, ale pro návrat nebo pro příjezd do země. My máme v ústavě, z důvodů, které si jen starší lidé pamatují, výslovné ustanovení, že nikomu nelze bránit v tom, aby tuto zemi opustil.“

David Broul, Jakub Janega