V hlavní roli švédská ultrapravice

Antonín Nenutil 

Jako Euforka máme povinnost informovat o všem, co se děje v Evropě – i když to občas nejsou storky, které by nám přivodily euforky. Čas od času tu máme Polsko, někdy Maďarsko a dneska zavítáme až do daleké Skandinávie, konkrétně do Švédska, kde proběhly parlamentní volby a kde pravděpodobně dojde ke změně vlády. Podíváme se na výsledky i hlavní témata voleb, a hlavně omrknem Pravicový blok – koalici vedenou mužem s extrémisty v zádech. Připravte se, bude to nářez.

Volby do švédského Riksdagu (parlamentu) mohou přinést důležitý obrat ve švédské politice. Sociální demokraté v čele s dosavadní premiérkou Magdalenou Andersson (o jejím cimrmanovském nástupu k moci jsme psali dříve), kteří na švédské politické scéně hrají důležitou roli již od 30. let minulého století a jež v současnosti vládnou Švédsku od roku 2014, minulý týden utrpěli porážku v parlamentních volbách a nezískali potřebnou většinu. Tu naopak ukořistil Pravicový blok – koalice čtyř stran, která zahrnuje kontroverzní ultrapravicové Švédské demokraty, Umírněné, Křesťanské demokraty a Liberály. Koalice získala 176 křesel ve 349členném parlamentu, zatímco středolevicová koalice vedená Anderssonovou získala o tři křesla méně. A mimochodem, v simulacích toho, kdo získá poslední křesla, se sekli skoro všichni.

Strach a bezpečnost jako hlavní témata voleb 

Švédské volby provázel stejný fenomén, který vídáme prakticky ve všech koutech současné Evropy – rozdělená společnost, nejednotnost v zásadních otázkách. Čekali byste jako hlavní témata voleb vstup země do NATO nebo energetiku? Ani náhodou, hlavními tématy byly migrace, kriminalita a bezpečnost. Švédsko v posledních letech trápí vysoká kriminalita, problémy s gangy a nízká bezpečnost v ulicích. Tato témata byla zásadní pro volby a pravice se jich obratně chytila. Celá řada politiků ze strany Švédských demokratů otevřeně brojila proti migrantům a ze socioekonomických problémů Švédska obviňovala islám. Sociální demokraté tak pomyslně sklidili setbu, kterou zaseli jedním z nejbenevolentnějších přístupů k integraci migrantů po roce 2015. Volební úspěch Švédských demokratů činil 20,7 % hlasů. Z toho je patrné, že jinak poměrně liberální Švédové tento svůj postoj začínají opouštět. Šéf středopravicové strany Umírněných Ulf Kristersson již po volebním úspěchu koalice avizoval, že se pokusí sestavit novou švédskou vládu. Prohlásil to na videu na svém instagramovém účtu krátce potom, co Magdalena Andersson uznala porážku ve volbách a oznámila rezignaci na premiérský post. Ačkoli má koalice těsnou většinu v parlamentu, panují obavy z toho, že do švédské politiky po dlouhé době bude mít co kecat radikální pravice…

Nebezpečná ultrapravice nebo polepšení neonacisté?

Co přitahuje pozornost a obavy, je strana Švédských demokratů – ultrapravicová strana s temnou minulostí spojenou s fašistickou ideologií a rasismem, která nyní bude pravděpodobně druhou nejsilnější stranou v budoucí švédské vládě. Uskupení je momentálně na koni a poprvé od 90. a nultých let drží reálnou moc. Teprve čas ukáže, jak velký vliv bude mít tato strana na vládní politiku. Ostatní strany v koalici se od radikálního uskupení distancovaly, a dokonce i předem avizovaly, že budou chtít udržet populisty mimo kabinet. Je však velmi nepravděpodobné, že by Švédští demokraté byli z podílu na moci vynecháni; vládní koalice bez jejich přítomnosti fungovat nemůže. Předseda Švédských demokratů Jimmie Akesson, některými považován za představitele nové švédské pravice, jinými za neonacistického vlka v rouše beránčím, se navenek snaží stranu očistit od její nahnědlé minulosti a hlásá, že Švédští demokraté už budou hodní. A nemálo politiků Jimmieho slibům popřává sluchu. Je tedy více než pravděpodobné, že ve švédské vládě nově zasednou radikálové.

Grafika: Jakub Janega