Turecká zeď

Antonín Nenutil

Euforka je zpátky a dneska vám přináší analýzu dění kolem potenciálního rozšíření NATO. Podíváme se na vývoj od začátku invaze na Ukrajině, zhodnotíme současný stav a povíme si, co by se mohlo do budoucna povést vyjednat a zdali se dočkáme severských bratrů ve zbrani. Připravte se, bude to jízda!

Po událostech z 24. února 2022 skončily časy relativní stability v Evropě. Švédsko a Finsko, země, které si před rozsáhlou ruskou invazí na Ukrajinu dlouhodobě udržovaly status neutrality, se nedobrovolně ocitly ve zcela odlišné pozici. Konkrétně Švédsko si pěstovalo neutralitu více než 200 let (ti z vás, kdož jsou fajnšmekři do historie, si můžete švédské dějiny více přiblížit zde), Finsko rovněž další desítky let, šlo tedy o zásadní prvek jejich politického diskurzu, který byl pro oba státy charakteristický. Nicméně po zahájení invaze oba státy zjistily, že diktaturám se nedá v ničem věřit a bezpečnostní záruky putinovského Ruska jsou ty tam. A tak brzy nato jak Švédsko, tak Finsko společně požádaly o členství v NATO. Na jejich cestě do aliance však číhaly a číhají překážky…

Jeden proti všem?

Podle článku 10 Severoatlantické smlouvy musí rozšíření aliance schválit všichni její členové. Když o členství požádaly Švédsko a Finsko, rychle se objevily problémy. Mnoho vojenských analytiků se domnívalo, že by zásadní bariérou vstupu mohl být výrazně proputinovský maďarský premiér Orbán. Maďarsko sice přihlášku skandinávských států dosud neratifikovalo, ale očekává se, že tak brzy učiní. Hlavní překážkou se nicméně ukázalo být Turecko.

Poté, co Švédsko a Finsko v květnu 2022 podaly žádost o vstup do NATO, obvinilo Turecko obě země z podpory kurdských separatistů a hnutí Gülen, které turecký prezident Erdoğan viní z pokusu o státní převrat v roce 2016 a považuje ho za teroristickou organizaci. V červnu se Švédsko a Finsko dohodly, že podniknou řadu kroků, aby se vypořádaly s požadavky Turecka, načež všechny tři státy podepsaly vzájemnou dohodu.

Podle dohody severské země upustily od překážek v prodeji zbraní Turecku. Švédsko navíc v listopadu 2022 změnilo svou ústavu, aby usnadnilo přijímání protiteroristických zákonů. Problémy však začaly, když jedním z požadavků Turecka bylo také to, aby oba státy vydávaly podezřelé „teroristy“, kteří jsou obviněni v Turecku. V reakci na to, obě severské země uvedly, že s těmito extradicemi nesouhlasí a že všechny žádosti budou řešeny podle jejich zákonů. Turecko bylo tímto krokem mírně řečeno zklamáno. V říjnu 2022 Recep Tayyip Erdoğan opět hrozil, že zablokuje nabídky Švédska i Finska.

Další komplikace

Problémy se znovu objevily, když v lednu 2023 dánský krajně pravicový aktivista Rasmus Paludan spálil ve Stockholmu muslimskou posvátnou knihu Korán. Po této události následovaly ve Švédsku prokurdské demonstrace, což vyvolalo odpor Ankary. Erdoğan poté Švédsku pohrozil zdržováním přístupových jednání, což se nakonec i opravdu stalo. K čemu tohle všechno vedlo? Vzhledem k tomu, že proces přistoupení může trvat měsíce, Finsko (mj. narozdíl od Švédů přímý soused Ruska) nyní zvažuje vstup do NATO bez Švédska.

Suma sumárum, celý proces tak začíná připomínat horskou dráhu – jednou nahoře, jednou zase dole. Avšak bohužel narozdíl od té dráhy, rozšíření NATO a současná bezpečnostní situace v Evropě už taková sranda není a političtí lídři se budou muset snažit o nalezení kompromisu.

Turecká zeď

Proč tohle všechno Turecko dělá? Určitě nejde o sabotáž, kterou by prezident Erdoğan dělal pro Putina. Označit tyto dva lídry za přátele by šlo jen stěží. Turecku jde mnohem více o to, vytěžit ze současné situace co nejvíc. Proč? Protože jednoduše může! Turecko má unikátní geopolitickou pozici: leží na pomezí Evropy a Asie, má v rukou kontrolu nad Černým mořem a mimoto je vstupenkou do dalších regionů jako je např. střední Asie, kterou bude Evropa potřebovat ve snaze zajistit stabilní dodávky energie. V neposlední řadě jeho důležitost spočívá také ve faktu, že země zadržuje masy migrantů od cesty do Evropy, s čímž EU do budoucna počítá.

Abychom byli fér, Turecko nelze vyobrazovat jako zemi stojící proti Ukrajině. Dodávky bojových dronů Bayraktar a několik dalších typů vojenské techniky mohou hovořit za sebe. Ukrajina si této asistence váží, a i ona je ochotna v časech krize pomoci. V okamžiku, kdy v Turecku došlo k děsivému zemětřesení, byla Ukrajina jedním ze států, který vyslal humanitární pomoc. Vztahy těchto zemí tedy rozhodně nejsou špatné, ba naopak. Turecké vztahy s Ruskem by navíc mohly být v budoucnu klíčové, zejména ve chvíli, kdy bude třeba mít někoho v roli mediátora. 

Závěrem…

Turecko se snaží balancovat vztahy s Ukrajinou, Ruskem a Západem, a přitom ze svého postavení co nejvíce vytěžit. Do budoucna lze jen těžko předvídat, co se stane s rozšířením NATO.  Jde totiž o mimořádně zdlouhavý proces a byla by chyba čekat rychlé výsledky, které si všichni přejeme. Čas ukáže, jestli v alianci uvidíme pouze Finsko nebo oba státy i se Švédskem a kdo z nich jak přistoupí.

Nicméně abychom byli optimističtí, je třeba konstatovat, že aliance je i nyní bez těchto dvou státu mimořádně silná a schopna bránit každý metr aliančního území. Navíc jak Finsko, tak Švédsko úzce spolupracují s NATO a jsou už dnes bráni (ostatně i jako Ukrajina) coby prodloužená ruka naší obranné aliance. Proto se nikdo nemá důvod cítit ohroženě a být smutný ze současného vývoje.

Grafika: Jakub Janega