Tour de švédská historie

Antonín Nenutil

Euforka je zpátky s dalším dílem politologického okénka! Je třeba se trochu více podívat na historii Švédska, země vikingů, IKEY a masových kuliček, která nyní předsedá Radě EU. Ať víme, s kým máme tu čest, kdo nás nyní provází pro EU nelehkým obdobím.

Počátkem ledna převzalo Švédsko po České republice předsednictví v Radě Evropské unie. Ještě následujících pět měsíců bude sociálně-ekonomický vývoj EU pod taktovkou této krásné severské země. Dnešní příspěvek však nebude pojednávat o švédském předsednictví (psali jsme zde). Dnes vás totiž vezmeme na trochu delší tour, v níž se dozvíte něco víc o švédské historii posledních – dejme tomu – sta let. Připravte se, bude to jízda!!!

Když se dva perou…

Švédsko posledních více jak 200 let (konkrétně od r. 1814) zachovávalo poměrně přísnou politiku neutrality. Během první světové války byla země neutrální a švédská vláda koketovala s oběma protivníky – jak s Trojdohodou, tak i Trojspolkem. Po konci Velké války bylo na rozdíl od většiny Evropy Švédsko bohatou zemí, která položila základy sociálního státu vyznačujícího se státní péčí a sociálními programy. Země pak vzkvétala i během 20. a 30. let 20. století. V roce 1932 se k moci dostala švédská sociální demokracie, která tak zahájila svoji dlouhotrvající dominanci ve švédské politice. 

I během druhé světové války byla země neutrální. Zde už však můžeme nalézt větší kontroverze, a to když Švédové dovolili německým vojskům projít přes své území při okupaci Norska i při útoku na Sovětský svaz. Anebo také, když nacistický režim po celou dobu války kupoval švédskou ocel, která pomáhala hnát Hitlerovu válečnou mašinérii. Zkrátka, když se dva perou, třetí se směje…

Abychom ale byli fér, je třeba uvést i jeden pozitivní příklad. A tím je švédský hrdina, jenž se snoubil v osobě diplomata Raoula Wallenberga. Ten v Maďarsku z pozice švédského sekretáře své vlády pomohl zachránit životy desítek tisíc Židů pronásledovanými nacisty. O jeho neuvěřitelném životním příběhu i smutném konci si můžete přečíst zde.

Mezi dvěma světy

Švédsko si svou neutralitu udrželo i po konci války. Následně s příchodem další války – té studené – se království snažilo balancovat mezi dvěma znesvářenými ideovými světy, jak nejlépe umělo. Avšak převažovaly silné vazby na Západ; země měla dobré vztahy s USA, se kterými například spolupracovala na vývoji bojových stíhaček.

V období 50. a 60. let zažívala země rozmach, hlavně v oblasti sociálního státu. Symbolem této doby se stal sociální demokrat Tage Erlander, jenž třiadvacet let nepřetržitě zastával post předsedy švédské vlády (1946–1969). To je nejen švédský rekord, ale zároveň jeden z nejdelších premiérských mandátů v historii moderních demokracií. Erlander, který během svého vládnutí vytrvale odmítal znárodňování, ale také trval na budování silného veřejného sektoru, zejména veřejného zdravotnictví a důchodového zabezpečení, je dodnes jedním z nejslavnějších švédských politiků.

Se začátkem 70. let se doba zhoršila. V důsledku ropné krize z roku 1973 došlo k zaškobrtnutí švédské ekonomiky, a poprvé se tak otřáslo dominantní postavení švédské sociální demokracie. O tři roky později ztratila parlamentní většinu a zpátky do vlády se dostala až v polovině 80. let. U všeho stál tehdejší premiér a předseda strany Olof Palme, další významný švédský politik. V roce 1986 byl Palme zavražděn při poměrně překvapivém atentátu, kolem kterého dodnes panují mnohé nejasnosti.

Konec dějin a švédská cesta do Evropy

Po konci studené války nastala nejen doba iluze o konci dějin a věčně dobrých časech, ale zároveň i období švédského přiblížení Evropě. Tato cesta však nebyla tak úplně jednoduchá: začátkem 90. let došlo k hospodářské krizi provázené vysokou nezaměstnaností a krachem mnoha bank a firem. Švédsko začalo poprvé velmi vážně hovořit o odbourávání sociálního státu. Tehdejší premiér Ingvar Carlsson se pokusil o daňovou reformu, která sociální demokraty přivedla poprvé od války do těžkého střetu s odbory. Kvůli tomu se pak dostala k moci politická pravice.

A právě pravice v čele s premiérem Carlem Bildtem vyjednala vstup země do Evropské unie. Švédsko se stalo členským státem v roce 1995 a již roku 2001 země poprvé předsedala Evropské unii. Švédsko je nyní pevným a spolehlivým článkem EU a od nového roku také čerstvým tahounem tohoto společenství jakožto předsednický stát. 

Sbohem, neutralito?

Po únoru 2022, kdy došlo k brutální invazi Ruska na Ukrajinu, bylo zřejmé, že Švédsko se musí adaptovat na změnu poměrů.  Od loňska se tak společně s Finskem snaží stát členem NATO, avšak celý proces je vážně blokován Maďarskem a Tureckem. Zvlášť Turecko se brání uznání švédského členství. Celou situaci komplikuje fakt, že Švédské království je azylem mnoha kurdských politiků či aktivistů, které chce Turecko stíhat, načež požaduje jejich vydání. Pokud by byl vstup Švédska a Finska nakonec schválen, slavná švédská neutralita by tak po více jak 200 letech vzala za své.

Švédsko si za svoji dlouhou a bohatou historii prošlo vzestupy i pády; během 20. století zaznamenalo epický rozmach i ekonomické krize. Navzdory trnité minulosti si země dodnes zachovala svébytné vymoženosti: silný sociální stát i neutralitu, které teď ale zřejmě definitivně odzvoní. Nyní je Švédsko po 22 letech opět v čele EU a má před sebou nelehké období, které komplikují strasti současné doby. Nezbývá, než této nádherné zemi popřát jen to nejlepší a ať se ji vydaří šest měsíců předsednictví. 

Grafika: Jakub Janega