Tour de Moldavsko
Antonín Nenutil
Euforka je zpátky s dalším dílem politologického okénka! Dovolte nám navázat na různá Tour, jichž je nyní ve světě cyklistiky spousta, a nahlédnout v něm do dalekého Moldavska, země, která v nedávné době hostila summit Evropského politického společenství (EPS) a jejíž prozápadní vláda se dlouhou dobu snaží zemi nasměrovat do Evropské unie. Tour de Moldavsko je tady, bude to jízda!
Ano, jedná se v krátké době již o čtvrtý příspěvek, který má co dočinění s touto malou neunijní zemičkou, jenže právě proto je potřeba vědět o Moldavsku co možná nejvíce: abychom dobře rozuměli jeho reáliím a současným událostem.
Moldavsko je východoevropský vnitrozemský stát ležící mezi Ukrajinou a Rumunskem. Žijí zde přibližně čtyři milióny obyvatel. Jeho hlavním městem je Kišiněv a úředním jazykem rumunština, dříve nazývaná moldavštinou. V zemi se však domluvíte bez problémů také rusky či ukrajinsky. Země dlouhodobě usiluje o vstup do Evropské unie a od 23. června 2022 je společně s Ukrajinou její kandidátskou zemí.
Jak se psal příběh jednoho knížectví
Historie Moldavska sahá až do středověku, kdy se v oblasti, kde dominovalo Uhersko, zrodilo Moldavské knížectví, předchůdce dnešního Moldavska. V roce 1359 se moldavský kníže Bohdan I. zbavil uherského vlivu a stal se tak prvním nezávislým vládcem území. Od té doby se knížectví začalo rozvíjet, avšak jeho rozmach brzdilo soupeření se sousedními mocnostmi, jako byla např. Polsko-litevská unie či Osmanská říše.
Knížectví dosáhlo svého vrcholu pod vládou Štěpána III. Velikého, který vedl úspěšné války proti Osmanské říši a získal nová území. Tyto boje však knížectví oslabovaly, Štěpán se navíc neúspěšné pokoušel o vytvoření protiturecké aliance. Nakonec byl přinucen Osmanům od roku 1489 platit tribut. Jeho nástupce Bohdan III. Moldavský následně uznal lenní závislost své země na Osmanské říši.
Vazalství Moldávie trvalo až do roku 1829, kdy Osmanská říše severovýchodnímu území přidělila možnost samosprávy. Postupem času, jak Osmanská říše slábla, se část Moldávie západně od řeky Prut spojila s Valašskem a roku 1859 s ním vytvořila nezávislé Rumunsko. Druhá část Moldávie, východně od řeky Prut už byla od roku 1792 součástí Ruska jako Besarábie.
Od čerta k ďáblu
V roce 1918 se oblast Besarábie v důsledku zásahu rumunské armády proti bolševikům stala součástí Rumunska. Konflikt toto území opět rozdělil; dne 9. dubna 1918 byla Moldavská demokratická republika připojena k Rumunsku, avšak na území levobřežního Podněstří byla v období let 1919 až 1921 ustanovena vláda Sovětů. Později zde vznikla Moldavská sovětská socialistická republika. Její součástí bylo jedenáct oblastí na levé straně řeky Dněstr, hlavním městem republiky byla vyhlášena Balta a od roku 1929 následně Tiraspol.
Ve druhé polovině 30. let 20. století bylo vedení Moldavské ASSR a také mnoho jejích obyvatel vystaveno stalinským represím. V květnu roku 1937 byli zbaveni svých funkcí a následně pozatýkáni i členové vlády a straničtí, komsomolští a sovětští pracující. Všichni byli obviněni z vlastizrady a špionáže ve prospěch Rumunska. Ve dnech 26. a 27. června 1940 vláda Sovětského svazu poslala Rumunsku své požadavky na navrácení Besarábie Sovětskému svazu včetně územních nároků na Severní Bukovinu. Na druhý den rumunská armáda tato území opustila a Sovětský svaz mohl dále uskutečňovat své plány a rozšiřovat vliv v této části Evropy.
Během druhé světové války bylo na přelomu července a srpna roku 1941 území Moldavské SSR plně okupováno nacistickými vojsky. Východní oblasti země byly součástí takzvané gubernie Besarábie a západní zase Transnistrie. Na rozdíl od Transnistrie, kterou předala hitlerovská vojska Rumunskému království do dočasného opatrování, Besarábie a Bukovina byly prohlášeny za součást Rumunska.
Dne 17. března 1944 vojska 2. ukrajinského frontu došla k Dněpru a dosáhla hranic Moldavské SSR. O týden později, 25. března 1944, bylo obsazeno více než sto usedlostí v oblasti Besarábie. Vojska 3. ukrajinského frontu obsadila 12. dubna 1944 Tiraspol. Moldavská SSR byla opět pod kontrolou Sovětů, a ani Rumunsko neuniklo ze spárů nově příchozí totality. Svoboda se dostavila až s pádem Sovětského svazu…
Problémy nového státu
Krátce poté, co Moldavsko roku 1991 získalo samostatnost, v zemi vypukl spor o region Podněstří, který vyústil v ozbrojený konflikt a vznik separatistické Podněsterské moldavské republiky. Tu však drtivá většina světa neuznává; stát uznaly jen Náhorní Karabach, Jižní Osetie a Abcházie, přičemž ani samotná tato území nejsou mezinárodně uznána. Oblast se rozléhá na úzkém pruhu území podél řeky Dněstr, které se s výjimkou dvou malých předmostí nachází celé na jeho levém břehu. Po světě je často známé pod rumunským názvem Transnistria (tedy „Zadněstersko“, „Zadněstří“).
Ty z vás, které tento pseudostát zajímá do větších podrobností, si dovolíme odkázat na náš starší článek.
Moldavsko se od nabytí samostatnosti potýkalo s politickou nestabilitou a sociálně-ekonomickými problémy. Jeden z nejchudších států Evropy od roku 2009 projevuje zájem o integraci do Evropské unie a usiluje o reformy a modernizaci svého politického systému. Stále však přetrvává několik výzev, jako je korupce, ekonomická nerovnost a etnické napětí, jež zemi brání v hlubší integraci do společenství vyspělých evropských států. Moldavsko zůstává zemí, která se snaží nalézt své místo v Evropě a řešit vnitřní problémy, aby dosáhla stability a prosperity pro své obyvatele.
Ekonomika: Velké nesnáze v malé zemi
I přes jistý pokrok v posledních letech zůstává Moldavsko nejchudší zemí Evropy (pokud nepočítáme válkou zdecimované hospodářství Ukrajiny); ekonomika Moldavska je nejmenší, co se týká HDP na hlavu a disponuje nejnižším indexem lidského rozvoje na kontinentu. Země patří i přes své kulturní dědictví mezi turisticky nejméně navštěvované evropské země. Moldavsko rovněž nedisponuje žádným významnějším nerostným bohatstvím a většinu elektrické energie, stejně tak i paliva, musí dovážet.
Stát je v energetických otázkách zcela závislý na Rusku, které v zemi vlastní důležité elektrické rozvodny. Obě země spolu mají vleklé spory ohledně cen ropy a zemního plynu. Důsledkem těchto sporů je ruský zákaz prodeje moldavského vína a zemědělských výrobků v Rusku a také zdvojnásobení ceny za dodávky ropy a zemního plynu. Ekonomika země je na kolísání cen těchto komodit velmi citlivá. I tak si Moldavsko ponechává kontrolu nad velkou částí hospodářství.
Ekonomika trpí poměrně velkou korupcí, inflací a nedostatkem kvalifikované pracovní síly; odhadem až čtvrtina aktivního obyvatelstva pracuje v zahraničí. Na druhou stranu oficiální nezaměstnanost vykazuje pouhá 2,3 procenta. Remitence, tedy příspěvky, které lidé pracující v zahraničí posílají domů, tvoří zhruba třetinu moldavského HDP. Navzdory všem těmto překážkám se ale Moldavané v poslední době pokouší o rozvoj a hlavně odklon od Ruska směrem k Západu. K tomu jim svou finanční podporou rovněž výrazně dopomáhá Evropská unie.
Česko kamarádí s Moldavskem
Vztahy České republiky a Moldavska jsou přátelské. Česká vláda tuto východoevropskou zemi také vytrvale podporuje v její aspiraci na členství v EU a po ruské invazi na Ukrajinu, která má na Moldavsko nemalé dopady, stojí naše země pevně po boku Moldavanů. Obchodní vztahy našich států se neustále rozvíjí. Česko se například snaží prohlubovat vztahy v obranném průmyslu, což mimo jiné oznámil náš premiér po jednání s moldavskou prezidentkou během nedávného summitu EPS. Moldavsko totiž v důsledku ruských hrozeb navyšuje svůj vojenský rozpočet a snaží se o modernizaci armády – a právě české firmy by zde mohly sehrát důležitou roli.
Ruská hrozba
Ruská agrese na Ukrajině z února 2022 negativně ovlivnila politické klima v Moldavsku. Invaze vyhnala z domovů statisíce Ukrajinců, přičemž řada z nich zamířila hledat bezpečí právě do Moldavska. Od začátku invaze překročilo moldavskou hranici na 650 tisíc uprchlíků a 80 tisíc z nich se v zemi rozhodlo zůstat dlouhodobě. Moldavsko patří spíše mezi tranzitní země pro ukrajinské běžence. Pro stát s populací zhruba dvou a půl milionu obyvatel to však i tak znamená silnou zátěž, kvůli které se musí spoléhat na vnější pomoc.
Nejedná se ale o jediný dopad kremelské zvůle. Moldavsko, kterému v současnosti vládne prozápadní vláda v čele s prezidentkou Maiou Sandu a premiérem Dorinem Receanem, se potýká s bezpečnostními hrozbami ze strany Ruska. Nedávno uniklý dokument z Kremlu naznačuje, že se ruská vláda pokouší převzít kontrolu nad vládou v Kišiněvě. I samotná prezidentka před ruskou hybridní hrozbou varuje a snaží se získat podporu pro členství své země v EU, což je mezi Moldavany převážně vnímáno jako záruka svobody a bezpečí.
Per aspera ad astra: Moldavský sen o EU
Jak jsme zmiňovali na začátku, hlavní město Moldavska, Kišiněv, v nedávné době hostil summit Evropského politického společenství. Právě zde se znovu vynořila myšlenka o moldavské cestě do EU. Ochotu této země pomoci napadeným Ukrajincům či naplňovat západní hodnoty ocenil nejeden státník.
„Moldavsko je na cestě stát se členem Evropské unie“
španělský premiér Pedro Sánchez
Moldavsko je malá, avšak hrdá země, která i přes všechny své vnitropolitické problémy dlouhodobě ukazuje odhodlání stát se členem EU a zajistit pro své občany lepší budoucnost ve společnosti demokratických států. Budoucnost, ve které převládají západní ideály a prosperita, nikoliv ruský svět násilí a zmaru.
Foto, grafika: REUTERS/Vladislav Culiomza, Jakub Janega