Portugalské předsednictví 2021
David Broul, Jakub Janega
Po Německu v pondělí převzalo předsednictví v Radě EU Portugalsko. Tak se pojďme společně na tuto přímořskou zemi z Pyrenejského poloostrova trochu podívat. A protože běžná data seženete na wiki, máme tu pro vás pár překvapivých zajímavostí, které jen tak nenajdete.
Portugalsko se se svým stářím datovaným do roku 1139 řadí mezi nejstarší evropské státy. Jen o 4 roky později se stalo královstvím, což mu vydrželo až do roku 1910, kdy přijalo republikánský systém.
Portugalsky nemluví jen cca 10,3 mil. obyvatel (ano, Portugalců je přibližně tolik jako nás!), ale přibližně dalších 225 mil. lidí v Brazílii, Angole, Guinee Bissau, Mosambiku atd. (jo, tím se pochlubit nemůžeme). Odkaz koloniální minulosti se holt nezapře…
Máte rádi sekt? A milujete proces odšpuntování? Tak pomněte, že špunt, který zrovna po někom vystřelujete, pochází možná právě z korkovníku vyrostlého v Portugalsku! Země totiž stojí až za 70 % světové produkce korku. Ale pozor! Ne že hned vyrazíte do Portugalska se sekerou! Bez vládního povolení totiž nesmíte pokácet ani jediný korkovník.
Hlavní město Lisabon nemuselo už dávno prakticky existovat: v roce 1755 ho postihlo extrémně ničivé zemětřesení následované vlnou tsunami a požáry. Dodnes není jasné, kolik lidí skutečně zahynulo (udává se cirka 60 000 lidí). Zničeno ale bylo až 85 % budov včetně monumentálních paláců a knihoven se vzácnými sbírkami. Zemětřesení je dodnes považováno za nejničivější v historii Evropy.
Zkázu nicméně přežilo (no, bylo prakticky zničeno, ale záhy obnoveno) knihkupectví Bertrand Chiado, které se od roku 2011 pyšní titulem nejstaršího knihkupectví světa! V době zemětřesení mu moc let nebylo; počátky obchodu se datují do roku 1732. Po několika přemístěních dnes sídlí na Rua Garret a nemůžete ho minout! Nad vchodem trčí do ulice kniha s velkým B – knihkupectví je prvním článkem řetězce obchodů s knihami Bratrů Betrandových!
Portugalsko se v roce 2010 stalo šestou evropskou zemí, která povolila sňatky osob stejného pohlaví! Nutno podotknout, že země tak ušla notný kus cesty od tvrdých perzekucí homosexuálů za fašistického režimu Estado Novo, který oficiálně skončil tzv. Karafiátovou revolucí v roce 1974.
A abychom naše povídání o Portugalsku zakončili nějak kulturně, vězte, že země stojí za zrodem vlastního hudebního žánru! Styl fado můžeme datovat až do počátků 19. století. Tématem písní fado jsou nešťastná láska, sociální nerovnost, těžká práce rybářů a dělníků, melancholie a víra v lepší budoucnost. „Portugalsko zpívá, když má chuť plakat“ – tak by bylo možno charakterizovat fado, zpěv s kytarovým doprovodem, který dodnes můžete zaslechnout v portugalských hospůdkách, restauracích nebo jen tak na ulici. Díky své jedinečnosti se fado pyšní statutem nehmotné kulturní památky UNESCO. Jeho slavnými interprety byli např. Dulce Pontes, Carlos do Carmo, Mariza, Mafalda Arnauth či Amália Rodrigues zvaná též „královna fado“.
Portugalsko čeká v nadcházejících šesti měsících těžká práce. Jako své hlavní cíle si stanovilo:
- Obnovu Evropy, především za pomoci digitální a klimatické tranzice
- Implementovat sociální pilíř coby klíčový prvek EU zajišťující hladký přechod k digitalizaci a vyšší ochraně přírody
- Posílení evropské strategické autonomie
Země se ale bude muset vyrovnávat s ekonomicko-sociálními dopady pandemie koronaviru, s opožděným nákupem očkovacích vakcín a nejednotnou strategií očkování, s novým vztahem k Velké Británii, který může přinášet vzájemný prospěch, ale i neshody, potíže…
Držme proto Portugalsku palce, aby následující půlrok zvládlo a předalo v červenci Slovinsku Evropskou unii v lepším stavu!
