Politika v sukních
Anna Fliegerová, Baru Petrovićová
Během posledních několika desítek let postavení žen v politice poměrně rychle sílilo a dnes už není žádným překvapením, když nějakou tu ženu potkáme ve sněmovně či v čele politické strany. O volebním právu ani nemluvě, to už je v Evropě mainstreamovou záležitostí. Nejenom, že jsou ženy v čele stran, ale některé vybojovaly křeslo premiérky či funkci prezidentky. Co se týče hlav státu, mnozí si jistě vzpomenou na naše bratry a sestry ze Slovenska, ještě před nimi se ale objevila žena v pozici prezidentky například v Litvě, Chorvatsku nebo na Maltě. Avšak musíme podotknout, že jejich cesta do politiky není zrovna procházkou růžovou zahradou. A proč jsme se rozhodli toto téma nakousnout právě nyní?
Estonský double úspěch
O výstřel z Aurory se opravdu nejedná. Nicméně na konci ledna 2021 došlo vpravdě k revoluční změně na světové politické scéně; v Estonsku se totiž premiérkou země stala Kaja Kallas. A proč se jedná o tak důležitý milník pro ženy? Nejenom, že Estonci mají nově premiérku, ale od roku 2016 působí v prezidentské pozici Kersti Kaljulaid. A tak Estonsko zažívá double úspěch! Ale pozor, Estonsko není jediná země, která má ve svém čele dvě ženy; země se připojila k Dánsku, Novému Zélandu a Barbadosu. Je však první zemí, v níž není hlavou státu královna.
V případě Estonska se jedná o relativně nečekaný výsledek. Estonsko totiž společně s Českou republikou patří mezi evropské země, jejichž parlament je složen z cca 80 % muži. Je, ale vidět, že ani tato čísla ženy, a především voliče neodrazují. Nová premiérka dlouho nečekala a obsadila do funkce ministryně financí a ministryně zahraničí Keit Pentus-Rosimannus a diplomatku Eva-Marii Liimets. Můžeme tedy říct, že Estonsku opravdu vládnou ženy.
Ještě o trochu šťastnější Finsko
Estonsko se jednoznačně zapsalo do historie, ale ve Skandinávii nejsou ženy v politice novinkou. Předběhla je například “nejšťastnější země světa” Finsko. V roce 2019 se Sanna Marin stala nejmladší premiérkou na světě! A věděli jste, že vyrůstala ve stejnopohlavní rodině? Právě i některé její zážitky z dětství, především diskriminace, jí inspirovaly k tomu podílet se na utváření finské vrcholné politiky. Zřejmě nebude překvapením, že se tato mladá premiérka věnuje tématům týkající se rovnoprávnosti. Ale nejen to, ani naše milovaná matička příroda jí rozhodně není lhostejná.
Německo a jeho zkušená matadorka
Pokud se bavíme o politicky úspěšných ženách, tak určitě nemůžeme zapomenout na německou kancléřku Angelu Merkel. Je první ženou, která ve Spolkové republice Německo zastávala (a stále zastává) nejvyšší exekutivní funkci. Forbes ji označil za “faktickou lídryní Evropské unie”, a už v roce 2015 ji dokonce počastoval titulem druhého nejmocnějšího člověka planety, což z ní popáté za sebou dělá nejvýše postavenou ženu v celé historii! Aby toho ale nebylo málo, pozici kancléřky si v kuse drží již od roku 2005. Je jasné, že Angela to prostě dělá dobře, protože není běžné, aby politici zastávali nejvyšší exekutivní funkci po dlouhých 16 let.
Během svého úřadování byla Angela nucena se vypořádat například s eurokrizí nebo migrační vlnou, momentálně se pere s pandemií covidu-19. A nutno dodat, že tak činí obstojně. Pravdivé a pravidelné informování, nařízené testování, detailně promyšlená opatření, to vše dalo Německu dostatečný náskok, díky kterému se zemi daří pandemii v rámci možností dobře zvládat. Působení „Mutti Merkel“, jak ji familiárně oslovuje nemálo Němců, se ale chýlí ke konci. Kancléřka již před časem oznámila, že v letošních volbách nebude obhajovat pozici a její mateřská koalice CDU-CSU momentálně shání jejího nástupce. Nutno podotknout, že to není lehká práce a potřeba najít novou Mutti Merkel přidává spoustě vrcholným politikům vrásky na čele. Holt, Angela je a bude jen jedna…
Novozélandský multitasking
Ale nezůstaneme jen v Evropě, protože rozhodně stojí za to zmínit i Jacindu Ardern. Tato premiérka Nového Zélandu se v době nástupu do funkce v roce 2017 stala ve svých 37 letech nejmladší ženou, která tento úřad kdy zastávala. Mimoto se ve funkci navíc stala matkou, ale po šesti týdnech, které strávila se svojí novorozenou dcerou, se opět vrátila do funkce. Jacindin přístup vyvolal velké pozdvižení a mnoho rozporuplných reakcí. Poslední ženou, která porodila v takto vysoké politické funkci, byla pákistánská premiérka Bénazír Bhuttová v roce 1990.
A tak krom toho, že jako čerstvá maminka zastává premiérský post, je Jacinda Ardern navíc i předsedkyní novozélandské strany práce a zrovna zvládá na jedničku i současnou pandemickou situaci. Využila přitom výhody ostrovního státu a zavedla tvrdá opatření: v době, kdy bylo v zemi pouhých šest nakažených, zcela uzavřela hranice a nařídila obyvatelům domácí karanténu. Tato sice tvrdá, ale účinná opatření pomohla Novému Zélandu se vyšvihnout mezi desítku zemí, které přestože nad covidem zcela nevítězí, alespoň s ním drží krok.
A pokud stále netušíte, co jsme tímto článkem chtěli říct, tak vám napovíme. Ženy v politice ještě nedosáhly takového postavení, aby se dalo celosvětově mluvit o rovnosti pohlaví ve všech odvětví. Ale rozhodně se činí. Ještě nás čeká spousta práce, velké změny a pokrok, ale prozatím jsme patřičně hrdí na jednotlivé zástupkyně něžného pohlaví, které ho reprezentují a inspirují ženy a dívky po celém světě. Je to dobře jak pro ženy, tak pro těch 80 % mužů, s nimiž musí v estonském a našem parlamentu trávit jistě spoustu nezapomenutelných chvil.
Zdroje:
https://www.womenlobby.org/-Women-in-Politics-507-?lang=en
Grafika: Jakub Janega
