Pápá všem medvědům, rybám a kunám

Anna Fliegerová

Chorvatsko slaví úspěch. V lednu příštího roku se totiž stane dvacátou zemí eurozóny! A my se dnes podíváme na historii současné – notoricky známé – chorvatské měny a také na to, co je to eurozóna, jaké jsou její výhody, které země v ní jsou a proč v ní nejsme my.

Od Jugošky přes koláč ke kunám a tak dál…

Druhá světová válka pro Chorvatsko znamenala spoustu změn. Z ničeho nic měli Chorvaté na svém území německou armádu, a protože se v roce 1941 rozhodli vyhlásit Nezávislý chorvatský stát (NDH), přišla i nová měna. Z původního jugoslávského dináru, který byl platidlem pro všechny země patřící do Jugoslávie, přešel nový stát na chorvatský dinár. Nebylo to ale tak jednoduché. Jeden chorvatský dinár měl hodnotu 40 kun, a ty byly rozděleny na 100 banic. Jelikož banicu známe jen jako slaný koláč z Bulharska, je nám trochu záhadou, jaká byla praktičnost tohoto převodu měn, ale co už. Zpět do historie!

Chorvatský dinár, kuny a banice přijali Chorvaté vesměs s nadšením, tedy kromě chorvatských Srbů. Ti si až do roku 1955 platili svoje účty dináry Republiky Srbská krajina (ta se jen pro info rozkládala podél východní hranice Chorvatska a sahala hluboko do jeho vnitrozemí). To v konečném důsledku znamenalo konec úspěchu nové chorvatské měny, která po masivním propadu potřebovala pomyslný “facelift”.

Rok 1954 tedy přinesl kunu, kterou známe dnes z našich dovolených, ale také absurdní kurz 1 kuna za 1000 dinárů. A hádejte, komu se to nelíbilo? Srbům se nelíbil nejen kurz, ale také historická souvislost názvu měny! Podle všeho měla co dočinění s bývalým fašistickým režimem. Co víme s jistotou, že název „kuna“ má historický původ; dříve se totiž jako platidlo používaly kuní kožešiny. Dnes už se u stánku se zmrzlinou naštěstí setkáme pouze s papírovými bankovkami a mincemi, které vyobrazují kuny, medvědy a ryby.

Euro kam se podíváš

Pro definici eurozóny nepůjdeme daleko. Jen do Bruselu, kde sídlí Evropská komise. Ta eurozónu definuje jako uskupení členských států Evropské unie, které jsou zároveň členy evropské hospodářské a měnové unie (HMU) a navrch tomu všemu se rozhodly jako platidlo ve své zemi používat právě euro. To teď vládne kurzem 1 euro = ca. 24,7 koruny. Ale berte nás s rezervou, články píšeme minimálně den předem. Přijetí eura znamená významný posun v integračním procesu členských zemí a od zavedení eura v roce 1999 tento krok podniklo 19 zemí plus naše milé Chorvatsko.

Eurem se však dá platit i v zemích, které nejsou součástí eurozóny či dokonce EU. Příkladem takových zemí jsou městské státy (známe i jako mikrostáty): Andorra, Monacké knížectví, Republika San Marino a Vatikánský městský stát. Naší oblíbenou zajímavost nám přináší Hamletovo Dánské království, které si už při jednání o vstupu do EU vyjednalo speciální podmínku, a to, že nebude povinováno přijmout euro. Může ale samozřejmě vždy změnit názor, a pokud se tak stane a bude vyhovovat Kodaňským kritériím, eurozóna ho ráda přivítá.

Co z toho?

Je to fajn! Když pojedete na dovolenou po EU, nemusíte hledat směnárny s výhodným kurzem. Rozhodnete se podnikat a vyvážet svoje služby a zboží do zahraničí? Žádný problém při platbách a účtování. Zajistí nám společná měna sdílená mezi několika ekonomikami stabilitu a jistotu? Rozhodně ano! Má to svá úskalí? Samozřejmě, ale to má všechno. Že bude Chorvatsko jen další ovcí v davu? Záleží, jak dobře dokáže stát uchopit svou roli v eurozóně, protože ta mu rozhodně nenabízí jen stádní chování. Vždyť zásadním rozhodovacím orgánem v Evropské centrální bance je Rada guvernérů – guvernérů centrálních bank všech států eurozóny. Stačí jen nebýt servilní, někdy štěknout a občas kousnout.

A Česko stojí opodál

Už víme, že být v eurozóně a platit eurem je fajn. Proč by tedy Česko nemělo chtít euro? Jedním z často zmiňovaných důvodů je historie české koruny. Jako silně patriotický stát – a patriotismus pociťujeme kdykoliv, kdy česká repre hraje o nějakou tu placku – jsme patřičně hrdí na dědictví našeho malého, v minulosti často zneužívaného, ale silného národa. Jak dlouho nám naše hrdost bude bránit v přijetí měny, která by nám přinesla jistou úroveň stability a pravděpodobně by byla prvním krokem k rozvoji naší ekonomiky na světově konkurenceschopnou? Odpověď na tuto otázku zůstává ve hvězdách. Podstatnějším problémem ale je, že momentálně nesplňujeme veškeré podmínky. Takže dokud se nebudeme dostatečně snažit, není potřeba řešit, zda euro chceme či ne.

Chorvatsku však přejeme tento nemalý úspěch! Pravda, bude nám chybět kupovat si Karlovačko za 25 kun. Ale bude asi snazší se na pláži opíjet bez přepočítávání nepotřebných drobáků. Jednoduše na pult položíme jedno euro. Splnit všechna potřebná kritérii není snadný úkol. Stabilita cen a kurzu, kontrola stavu veřejných financí a úrokových sazeb, to všechno si Chorvatsko muselo pohlídat a za to má náš velký obdiv.

Grafika: Jakub Janega