Ohlédnutí za Benátkami

Antonín Nenutil

Euforka je zpátky a dnes vám po delší době přináší kulturní okénko, ve kterém společně zavítáme na nádherný sever Itálie, konkrétně do okouzlujících Benátek, kde se nám nyní chýlí ke konci jubilejní osmdesátý ročník slavného Benátského filmového festivalu. A právě tento svátek filmových nadšenců, který se řadí po bok takzvaných áčkových festivalů v Berlíně, Cannes a Karlových Varech, vám nyní přiblížíme. Ukážeme jeho překvapivé začátky, cestu na výsluní a nebudou chybět ani filmové tipy z právě končícího ročníku. Držte si klobouky, bude to jízda!

Benátský filmový festival je slavná kulturní událost, která se každoročně koná na přelomu srpna a září. Letošní ročník s pořadovým číslem osmdesát vám napoví o jeho dlouhé historii plné kvalitní kinematografie a nezaměnitelné atmosféry, kterou dodnes každoročně jezdí okusit nemálo filmových nadšenců a celebrit z celého světa. A když už jsme u té dlouhé historie festivalu, mnohé z vás jistě překvapí okolnosti jeho vzniku. Benátský filmový festival by totiž zřejmě nevznikl nebýt italských fašistů…

Když chtějí fašisté točit filmy

Možná jste se zalekli toho, co jste to právě přečetli, ale není třeba! Představte si, že máte stroj času a přemístíte se s ním do Itálie na konec dvacátých nebo začátek třicátých let minulého století. V zemi vládnou fašisté v čele s Benitem Mussolinim, na domech vlají fašistické prapory a v ulicích potkáváte černé košile. A pak najednou vejdete do místního biografu a ono ejhle! Místo propagandistických snímků zde běží jeden americký film za druhým…

Tohle je důvod, proč vznikl Benátský filmový festival. Ve třicátých letech se Italové hojně zajímali o film, a jelikož italských filmů moc nebylo a vláda fašistů se snažila propagovat italskou kulturu a národ, začala se postupně zapojovat do filmového průmyslu. A právě tehdy přichází na scénu muž se jménem Giuseppe Volpi, italský obchodník, politik a nadšenec do fašismu. Byl ministrem financí v Mussoliniho vládě a roku 1932 byl jmenován hlavou Benátského bienále (Biennale di Venezia = slavná přehlídka umění, jejíž kořeny sahají až do 19. století a která se dodnes koná v každém lichém roce).  V tomtéž roce pak Volpi založil Benátský filmový festival a v srpnu 1932 byl nový filmový svátek zahájen promítáním amerického snímku Dr. Jekyll a pan Hyde (Dr. Jekyll and Mr. Hyde, 1931) na terase hotelu Excelsior Palace.

Ačkoli mělo jít o výjimečnou událost, díky své popularitě byl festival v roce 1934 vyhlášen každoročním a počet účastnických zemí se rozrostl z původních devíti na sedmnáct. Ve stejném roce festival také udělil své první oficiální ceny, a to Mussoliniho pohár za nejlepší italský film, Mussoliniho pohár za nejlepší zahraniční film a Pohár ministerstva korporací.

Rok 1936 zaznamenal další důležitý milník pro festival. Zákon vypracovaný ministerstvem lidové kultury učinil z festivalu autonomní subjekt, oddělený od hlavního benátského bienále. To umožnilo dalším fašistickým organizacím, jako byla například fašistická Národní federace zábavního průmyslu, převzít kontrolu nad festivalem. V pátém ročníku festivalu bylo zřízeno jeho stálé sídlo. Na ostrově Lido bylo postaveno Palazzo del Cinema, navržené a dokončené v roce 1937. Palazzo se od té doby stalo místem konání každého benátského filmového festivalu, s výjimkou let 1940 až 1942, kdy byl festival z obav před bombardováním přesunut mimo Benátky.

Doba temna a světla

Poté, co fašisté získali kontrolu, začali festival zneužívat pro propagandistické účely a kromě fašistických snímků zde na plátno pronikly i ty nacistické. Začala tak doba temna, která eskalovala v důsledku začátku druhé světové války. Festival byl nejdřív přejmenován na Italsko-německý filmový festival, následně přesunut ze strachu před spojeneckým bombardováním a následně zrušen. Obnovy se dočkal až po konci války roku 1946 a ačkoli jeho temná doba skončila, na svou dnešní slávu si ještě musel nějaký čas počkat, v žádném případě se nejednalo o festival světového formátu, jak ho známe dnes.

Teprve po necelých dvou dekádách v roce 1963 konečně zavál vítr změn. Během svého ředitelování usiloval Luigi Chiarini o obnovu ducha festivalu a prosadil celkovou reorganizaci celého systému. Po šest let se festival ubíral důslednou cestou podle přísných kritérií zavedených pro výběr soutěžních děl a pevně se stavěl proti politickým tlakům a zásahům stále náročnějších filmových studií, přičemž upřednostňoval uměleckou kvalitu filmů před rostoucí komercionalizací filmového průmyslu. Na benátské bienále ale měly silný dopad sociální a politické nepokoje roku 1968. Opět se přestaly udělovat ceny a v letech 1973, 1977 a 1978 se festival dokonce nekonal. Slavný „Zlatý lev‘‘ se vrátil až v roce 1980.

Dlouho očekávané znovuzrození přišlo v roce 1979 díky novému řediteli Carlu Lizzanimu, který se rozhodl obnovit image a hodnotu, kterou festival v posledním desetiletí ztratil. Ročník 1979 položil základ pro obnovení mezinárodní prestiže. Ve snaze vytvořit modernější podobu festivalu ustavil ředitel komisi odborníků, kteří měli pomáhat při výběru děl a zvýšit rozmanitost přihlášených snímků na festival. Díky jeho vedení se festival dostal na světové výsluní a získal svou kvalitu i mezinárodní prestiž, pro kterou je známý dodnes.

Osmdesátý ročník

Teď, když znáte příběh této slavné kulturní akce, byla by chyba se nepodívat na jeho jubilejní osmdesátý ročník! Ten letos probíhal od 30. srpna a skončí zítra, 9. září. Během svého trvání nabídl celou řadu filmových projekcí, a my jsme se vám jako správní filmoví nadšenci rozhodli doporučit pár tipů, které podle nás stojí za to zhlédnout!

Maestro

Pro milovníky hudebních dramat doporučujeme film Maestro, americký životopisný film z roku 2023, který se zaměřuje na vztah amerického skladatele Leonarda Bernsteina a jeho manželky Felicie Montealegre. Režíroval jej známý herec Bradley Cooper podle scénáře, který napsal společně s Joshem Singerem. Na filmu se producentsky podíleli mimo jiné Martin Scorsese a Steven Spielberg. Hlavní roli Bernsteina pak ztvárnil – jak jinak – samotný Cooper, jeho ženu hraje Carey Mulligan a jde prý o jedinečný filmový zážitek!

La Bête

Pro milovníky sci-fi žánru doporučujeme si pohlídat film Bestie (La Bête), francouzsko-kanadský sci-fi film z roku 2023, který natočil režisér Bertrand Bonello podle scénáře, který napsal společně s Guillaumem Bréaudem a Benjaminem Charbitem, volně inspirovaném novelou Henryho Jamese „Bestie v džungli‘‘ z roku 1903. Děj filmu se odehrává v blízké budoucnosti a vypráví příběh o tom, jak se emoce staly hrozbou, které se musí hlavní hrdinka, ztvárněná herečkou Léou Seydoux, pomocí vědy zbavit. Příběh se odehrává ve třech různých obdobích: letech 1910, 2014 a 2044. V hlavních rolích se kromě Léy Seydoux představuje ještě George MacKay.

Comandante

A abychom nezapoměli na milovníky válečných filmů, tak si nemůžeme odpustit doporučení na film Comandante, italské válečné drama, jehož spoluscenáristou a režisérem je Edoardo De Angelis a v němž hlavní roli ztvárnil výrazný současný italský herec Pierfrancesco Favino. Film festival v Benátkách zahajoval a vypráví epizodu z bitvy o Atlantik, kdy italská ponorka Comandante Cappellini potopí belgickou loď Kabalo.

Grafika: Jakub Janega

Literatura:

Hibbert, Christopher (1989). Venice: The Biography of a City. W.W. Norton & Company, Inc. pp. 315–320. ISBN 978-0-393-02676-4.