Nekonečný příběh brexit

Antonín Nenutil, David Broul

O britských premiérech se začalo říkat, že jich nový král Karel III. tímhle tempem obměny stihne tolik, co jeho matka. Britská vládní politika se zdá být v posledních měsících v chaosu, což by samo o sobě stačilo k takovému solidnímu euforkovskému ironickému popíchnutí. Jenže ona to je ještě větší sranda: nová britská vláda opět začíná koketovat s myšlenkou přiblížení se Evropské unii!

Brexit znamenal pro mnohé z nás šok. Ačkoli spousta z nás by si v životě ani nepomyslela, že Velká Británie skutečně vystoupí z EU, opak se stal pravdou. To, co následovalo po referendu, lze jednoduše pojmenovat dvěma slovy – chaos a chaos. Alespoň tedy ve srovnání s dlouhodobě konstantní a předvídatelnou britskou politikou. Brexitová vyjednávání trvala nesnesitelně dlouhou dobu, a na ně pak přímo navázal covid, což vše zanechalo na britské politice hlubokou stopu. 

Británie od té doby čelí stále se prohlubující společensko-ekonomické krizi, jež se zrcadlí v samotné Konzervativní straně; ta nejenže neprošla konsolidací, je snad ještě více rozpolcená než před referendem a nový premiér Rishi Sunak si zahrává s ohněm. Jeho vláda totiž hledá možnosti, jak se po brexitu opět více přiblížit Evropské unii. Konzervativní strana to sice navenek popírá, avšak za zavřenými dveřmi se mluví o tom, že by Británie výhledově mohla mít podobný status jako třeba Švýcarsko.

Ono by to bylo celkem logické, když rozumný člověk vidí, že společný evropský trh přináší zemím, které na něj mají přístup, blahobyt a poměrně stabilní ekonomický rozvoj. Jenomže situace se komplikuje kvůli zastáncům tvrdého brexitu, kteří mají ještě co mluvit do vládní politiky, považují její úmysly za velkou zradu a z nichž část je proto ochotná i shodit vládu. Otázek se tak nabízí hned několik: jsme svědky jo-jo efektu brexitu? Můžeme považovat brexit za skončený? A jak si v tomhle boji povede nový ministerský předseda? 

Rishi Sunak – nový premiér do staré krize

A kdo vlastně je Rishi Sunak? Otázka, kterou si kladl nejeden člověk, když tento aktivitou překypující čtyřicátník letos shodil vládu Borise Johnsona. Rishi Sunak se narodil roku 1980 do zámožné rodiny pandžábského původu. Navštěvoval prestižní školy, brzo se oženil, mj. s ženou, která je dědičkou indického miliardového impéria. Jeho zázemí mu bývá vyčítáno, protože dle kritiků nedokáže pochopit lidi, kteří jsou o několik tříd pod ním. V roce 2001 sám uvedl v rozhovoru, že má přátele prakticky jen mezi vyšší vrstvou, mezi pracujícími nikoho.

Muž, který zastával post ministra financí v Johnsonově vládě se do nejvyššího exekutivního úřadu v zemi raketově vyšvihl díky tomu, že jeho sokyně dobrovolně rezignovala na post premiérky. Ten příběh jsme se zdviženým obočím sledovali všichni: Sunak se chopil premiérského úřadu poté, co v létě neuspěl ve stranickém hlasování a co jeho předchůdkyně Liz Truss skončila ve funkci po pouhých 45 dnech. A dlužno dodat, že kdežto Truss za sebou měla alespoň hlasy nadpoloviční většiny všech straníků, Rishi se může „chlubit“ pouhou více než stovkou podpisů poslanců, která mu stačila na zisk premiérského úřadu.

Sunak je tak od počátku svého úřadování terčem kritiky ohledně legitimity svého mandátu. Opírat se (coby už třetí premiér!) o většinu, kterou v roce 2019 vybojoval Boris Johnson, se ziskem pouhé stovky poslaneckých hlasů, a navíc ve chvíli, kdy preference Konzervativců dosahují historicky nejnižších hodnot, to už je moc i na jindy trpělivé Brity. Není tak divu, že se stupňuje volání po vypsání předčasných voleb. Navíc sám Rishi je pod palbou kritiky kvůli zjištění, že firma jeho ženy má v současnosti (sic!) byznys v Rusku. 

Na obranu nového premiéra je ale třeba říct, že mu od nástupu do funkce neschází elán. Stihl už navštívit Ukrajinu, kde jednal o další pomoci,  dojel nakonec i na klimatickou konferenci COP27, což nejdříve odmítl (další sousto pro kritiky), a nepohrdnul ani příležitostí nandat to ruskému ministru zahraničí Sergeji Lavrovovi, kterému na summitu G20 do očí vpálil, aby Rusko „vypadlo z Ukrajiny“.

Jdeme od EU… a zpátky!

Nu a jak po té společensko-ekonomické stránce? Jak už bylo zmíněno v úvodu, s nástupem Sunaka do úřadu ožívá myšlenka, že by se Spojené království mohlo o něco více přiblížit ke kontinentální unii. Možná vám to nepřijde jako dost velký nářez, ale ještě za časů premiéra Johnsona by vás tyto úvahy mohly stát flek. A ačkoli je i nyní myšlenka přiblížení k EU oficiálně odmítána, celá řada vysoce postavených britských politiků anonymně tvrdí, že se o tomhle kroku ve vládě opravdu uvažuje. 

Zřejmě je to právě přetrvávající citlivostí tématu, která vede členy vlády k tomu zachovat si anonymitu. Otázka přiblížení se zpět k EU je totiž víc než ožehavá a mohla by vést k pádu vlády (což už by vážně byla fraška). Brexit i dnes zůstává bodem, kde mezi konzervativci panují největší boje. Změní Londýn přístup k EU? Uvidíme zásadní obrat? Na tyto otázky lze zatím jen stěží odpovědět. Jedno ale začíná být nabíledni: brexit, ať se nám to líbí, nebo ne, začíná být zdánlivě donekonečna trvající proces, během kterého se Británie nejdříve vzdálila, aby se postupně mohla zase přibližovat.

Švýcarský lék

Současný britský ministr financí Jeremy Hunt před několika dny avizoval, že přístup Sunaka se bude lišit od toho, co prosazoval Johnson a že v nejbližší budoucnosti uvidíme rušení obchodních překážek mezi ostrovním královstvím a unií. Prostě jako takový lék na vleklou hospodářskou krizi. To by však znamenalo zásadní proměnu současného stavu. Konzervativci údajně uvažují o tzv. švýcarském modelu; Švýcarsko, ačkoli nepatří do unijní sedmadvacítky, totiž přijalo celou řadu pravidel EU, aby získalo výhodný přístup na evropský vnitřní trh. Přesně tohle je ale trn v botě tábora tvrdých konzervativců, který se nechce vzdát principů těžce vybojované dohody z roku 2020.  

Se společným trhem totiž země přijímá některé principy, jako např. volný pohyb osob. Nevíme, připomeňte nám, jaká byla hesla brexitu? Že si země vezme zpět veškerou kontrolu? I kontrolu nad tím, kdo přijde do země? A nepopírá nutnost přijímat pravidla EU bez toho, aniž by je stát mohl jakkoliv ovlivnit, původní myšlenky brexitu? Vláda by nejenže lusknutím prstu zahodila vše, co si Británie složitě vyjednala. Vlastně by ten brexit ani nemohl dopadnout hůř: je totiž strašně fajn nebýt v EU, ale přijímat její pravidla, aniž byste k nim mohli cokoliv říct. Jenže když ona je ta hospodářská stabilita tak lákavá… 

Grafika: Jakub Janega