Warning: Declaration of YOOtheme\Theme\Wordpress\MenuWalker::walk($elements, $max_depth) should be compatible with Walker::walk($elements, $max_depth, ...$args) in /web/htdocs4/euforkaeu/home/www/wp-content/themes/euforka/vendor/yootheme/theme/platforms/wordpress/src/Wordpress/MenuWalker.php on line 115

Když Velikonoční, tak ostrov!

Anna Fliegerová

Čas velikonoční je opět tady, a proto nás dnes čeká jeden velikonočně tematický příspěvek. Ale protože jsem vás o tomto svátku a různých formách jeho oslav zevrubně informovali již v minulých letech (například zde) a neradi se opakujeme, tak se na Velikonoce podíváme z trochu jiného úhlu pohledu. Pomlázky a kraslice klidně nechte doma, dnes totiž vyrážíme na Velikonoční ostrov!

Velikonoční ostrov zná asi každý a je tomu tak v podstatné míře díky jedinečným sochám, kterými se ostrov pyšní. Říká se jim moai a v současnosti o jejich tajemstvích už víme relativně dost. Nicméně v době, kdy byl ostrov spolu s moai objeven, byly vysochané monolitické hlavy záhadou, která fascinovala každého.

 

Zádumčiví obři

Nějaká ta nová socha se objeví snad každý rok. Do současnosti jich bylo objeveno již 313. Většina těchto soch je rozptýlena kolem ostrova, a především v oblasti pobřeží, kde sochy zádumčivě hledí k moři. Prozatím největší objevená socha je vysoká celých 21 metrů a váží neuvěřitelných 270 tun! Proč neuvěřitelných? No protože sochy nebyly vytesány na místě, kde je dnes nacházíme, ale byly přepraveny z kráteru Rano Raraku, kde byly vyrobeny. Nejdelší vzdálenost, kterou museli lidé v té době bez moderní techniky překonat, je 16 kilometrů! No jen si to představte.

Další zajímavostí je, že sochy dříve měli něco jako klobouky, ale ty bohužel zubu času neodolaly. Odborníci se domnívají, že se nejednalo o klobouky, ale spíše o paruky, které zpodobňovaly různé účesy. A jak víme, že byly sochy účelně umístěny na místa, kde je nacházíme? No protože každá z nich stojí na kamenné plošině zvané ahu, která tam byla schválně umístěna. A protože značná část soch je zasypána v zemi. Vidět jsou tak jen ty nejpropracovanější části, a to ramena a hlavy. Poslední socha byla objevena v březnu tohoto roku.

Když jsme u těch fascinujících informací, věděli jste, že se v roce 1986 jedné z výprav Thora Heyerdahla, který se zasadil o popularizaci Velikonočního ostrova, zúčastnil i Čech, jenž dokázal jednu ze soch rozpohybovat za pomocí prastarých (a zřejmě autenticky původních) technik a 16 lidí? A víte že se jmenoval Pavel Pavel? A víte, že jsme sem tuto informaci museli nutně přidat, protože jméno Pavel Pavel se nevidí nevidí 😉

 

Příchod bílého muže

A proč se vlastně Velikonoční ostrov jmenuje Velikonoční? No protože byl na Velikonoce objeven! A to o Velikonoční neděli v roce 1722 Nizozemcem Jacobem Roggeveenem. Ale vrátíme se zase trochu do reality, protože když byl ostrov “objeven”, již dávno ho obývalo domorodé a docela početné obyvatelstvo. Obyvatel bylo na ostrově kolem dvou tisíc a jednalo se o potomky prastaré a dříve mnohem početnější (cca deset tisíc obyvatel) civilizace Rapa Nui.

Tato civilizace byla v posledním století před svým objevením zkoušena válkami, hladomorem, kanibalismem a také ekologickými katastrofami. Ale téměř jaksi poslední hřebíček do rakve Rapa Nui nachystal až příchod bílého muže, který na své lodi přivezl nemoci, s nimiž se do té doby civilizace nesetkala. A otroctví. V roce 1867 zbývalo na ostrově pouhých 111 původních obyvatel. Své počty nicméně v průběhu času opět obnovili a současná populace ostrova čítá okolo 7 750 lidí.

 

 

Tak šťastné Velikonoce, ostrované!

Dnes je Velikonoční ostrov provincií Chile a platí na něm chilské zákony. Existuje na něm ale i jistá forma samosprávy, a tak si obyvatelé ostrova sami volí starostu a radu s mandátem na čtyři roky. Nad ostrovy drží ochrannou ruku i guvernér jmenovaný prezidentem Chilské republiky. Pravděpodobně na popud některého z guvernérů byl v roce 2018 přijat zákon, který zakazuje všem bez trvalého pobytu na ostrově pobývat déle než 30 dní. Tento krok byl podniknut z důvodů ochrany původního obyvatelstva, tamní přírody a samozřejmě i ikonických soch. Ostrov je od roku 1996 zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.

Na samotný závěr naší výpravy do Tichého oceánu a na druhý nejodlehlejší obydlený ostrov na světě vám přejeme příjemně prožité velikonoční svátky, ať už je slavíte jakkoliv a kdekoliv. A hlavně štědrou nadílku!

 

 

Grafika: Jakub Janega

Kontakty info@euforka.eu

Koordinátor projektu

Mgr. David Broul
student UP

Garantka projektu

doc. Mgr. Andrea Hanáčková, Ph.D.
prorektorka pro komunikaci a stud. záležitosti

Garantka projektu

Mgr. Vladimíra Sedláčková
komunikace a stud. záležitosti

Copywriting a sociální sítě

Kristina Němcová
studentka UK

Copywriting a sociální sítě

Barbora Petrovićová
studentka UHK

Copywriting a sociální sítě

Antonín Nenutil
student UP

Garant copywriting a soc. sítě

Mgr. Vojtěch Duda
vnější vztahy UP

Grafické práce

Jakub Janega
student UP