Kdo vystřídá Jense v čele NATO? Důležitá volba v nejistých časech

Jan Meichsner

Tento rok skončí druhé funkční období generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga. Bývalý norský premiér je nejvýše postaveným mužem NATO od 1. října 2014. Hned se svým nástupem zdědil počínající válečný konflikt na Ukrajině, na hranicích Severoatlantické aliance. V průběhu jeho druhého funkční období pak došlo k eskalaci konfliktu a největšímu ohrožení evropské bezpečnosti od konce druhé světové války. Nyní přišel čas najít Stoltenbergova nástupce. Přinášíme základní přehled a vysvětlení souvislostí. 

Vztah s USA jako klíčový předpoklad

V současnosti je nejžhavějším kandidátem na nového generálního tajemníka NATO Mark Rutte. Nizozemský politik, od roku 2010 předseda vlády (momentálně již několik měsíců v demisi, protože Nizozemsko ještě nemá novou vládu) a současně také šéf Lidové strany pro svobodu a demokracii (VVD). 

Mark Rutte během svého působení čelil různým politickým výzvám, včetně pádů vlády a různých skandálů, ale dokázal si udržet svou pozici. Osudným se Rutteho vládě stal až spor o migraci, po kterém jeho vláda padla. Nicméně i tak se o Ruttem říká, že je tzv. z teflonu, protože dokázal ustát i velké vnitropolitické skandály bez větší úhony. Celkově tak 64letý politik splňuje předpoklady silného a politicky zkušeného lídra.  

Nizozemský politik pocházející z Haagu má v současnosti podporu Spojeného království a vlády Spojených států. Právě vztah budoucího generálního tajemníka ke Spojeným státům se může stát už na podzim pro evropskou část aliance klíčový – a v tomto je Rutte připraven.

Trumpův našeptávač

Mark Rutte měl totiž významné diplomatické vztahy s bývalým americkým prezidentem Donaldem Trumpem, které se vyznačovaly spoluprací a společnými zájmy. Během vzájemných setkání zdůrazňovali význam dlouholetých vztahů mezi Spojenými státy a Nizozemskem a vyzdvihovali vedoucí úlohu západoevropské země v NATO. Nu a jak všichni víme, chca nechca může být příštím prezidentem USA na podzim znovu zvolen Donald Trump.

Bývalý nizozemský premiér vynikal v diplomacii s vládou Donalda Trumpa a byl často označován za „Trumpova našeptávače“. To vycházelo také z jeho schopnosti orientovat se v interakcích, ke kterým během jednání docházelo. Navzdory rozdílům v politických názorech a přístupech se Rutte zasazoval o to, aby se Evropa soustředila na své zájmy a nezabývala se neshodami s Trumpem.

Rutteho pragmatický přístup byl patrný v jeho postoji k výdajům na obranu a závazkům vůči NATO. Naléhal na Evropu, aby zvýšila výdaje na obranu a podpořila Ukrajinu, a zdůrazňoval, že je třeba, aby evropské země převzaly odpovědnost za svou obranu bez ohledu na politickou dynamiku USA.

Posledním Nizozemcem, který NATO vedl, byl v letech 2004 až 2009 Jaap de Hoop Scheffer, který během svého působení zdůrazňoval potřebu reformovat NATO a hledat nový strategický koncept pro organizaci. Byl také podporovatelem stavby amerického radaru v České republice. 

Spekulace o Čaputové – a co Češi?

Pokud neprojde jmenování Rutteho, otevírá se možnost získat post generálního tajemníka NATO dalším zajímavým postavám evropské politiky – podle některých hlasů by se mělo poprvé v historii Severoatlantické aliance jednat o ženu. Tento krok má všeobecnou podporu kabinetu Joea Bidena a je to logické: když už se i Evropská komise před pěti lety otevřela pro předsedkyni, proč by nemělo i NATO?

Z výčtu jmen se tak hned za Rutteho nabízí například estonská premiérka Kaja Kallas. Ta je ale považovaná za tzv. jestřába a její jmenování by mohly nelibě nést země, které jsou servilnější směrem k současné největší hrozbě NATO: k Rusku. Kallas ale rovněž podporuje Trumpův výrok o tom, že se Evropa musí více zapojit do své obrany, volba estonské premiérky by navíc dávala smysl i skrze posílení role pobaltských států v rámci Aliance. Nicméně politické body nejvýše postavené ženě půlmilionového státu ubrala kontroverze ohledně podnikání jejího manžela v Rusku.

Pokud neprojde ani tato varianta, za Kajou Kallas pak v řadě stojí například dánská premiérka Mette Frederiksen anebo právě předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen. Proti její nominaci se ale takřka okamžitě postavil německý kancléř Olaf Scholz, který také argumentoval silně vymezeným postojem von der Leyen vůči Rusku. Realita ale bude prostší: Scholz pochází z opačného politického tábora než současná předsedkyně Komise a egologie stále hraje jednu z nejvýznamnějších rolí ve všech dimenzích lidského jednání.

Médii proběhlo i jméno končící slovenské prezidentky Zuzany Čaputové, její volba ale není příliš pravděpodobná. Z Čechů by pak jako nejlogičtější připadala volba Jiřího Šedivého, bývalého ministra obrany. V minulosti zastával post náměstka generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku a plánování, v současnosti působí jako výkonný ředitel Evropské obranné agentury. 

Ať už to bude kdokoliv z výše zmíněných, anebo někdo z celé řady zvažovaných adeptů, NATO se v této době ve volbě svého klíčového člověka nesmí splést. Číhající nepřítel totiž využije každé slabosti, a to si Evropa nemůže v současném stavu dovolit. Jméno nového generálního tajemníka NATO se veřejnost dozví po letošním červencovém summitu v litevském Vilniusu.

Grafika: Jakub Janega