Kde vzít europoslance a nekrást?

David Broul

Tento příspěvek směřujeme svým tématem k vyvracení mýtů o EU, i když se spíše jedná o polemiku. Snad ani nelze nezaznamenat výpady maďarského premiéra Orbána vůči vedení sedmadvacítky. A nám utkvěla v hlavě jeho smělá idea z června tohoto roku: své zástupce by do Evropského parlamentu napříště neměli vysílat přímo voliči, ale národní parlamenty.

Což o to, podobným způsobem je obsazováno i Parlamentní shromáždění Rady Evropy a do roku 1979 se tato praktika týkala i Evropského parlamentu. Je ale naprosto scestné argumentovat pro tento návrh slovy o nedostatku demokracie v EU, která má být odejmutím základního práva voličů posílena – jak to činí právě Viktor Orbán.

Od 70. let vědci pozorují tzv. demokratický deficit v rámci Evropské unie. Termín se vztahuje k pocitu běžného občana, že se mu unie kvůli svým složitým rozhodovacím procesům neustále vzdaluje a na její chod nemá žádný vliv. A právě v 70. letech minulého století lze pozorovat první pokusy vrcholných politiků o snížení demokratického deficitu. Jedním z nejdůležitějších byly rozhodnutí a akt o volbě zastupitelů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách z 20. září 1976. První přímé volby do EP se po ratifikaci aktu všemi členskými státy konaly ve dnech 7. a 10. června 1979.

Orbánův nápad by tak představoval prudký úkrok zpět v posilování demokratičnosti unijních institucí, a ne naopak, jak se maďarský premiér snaží veřejnosti namluvit. Mimochodem, na praxi přímé volby EP navazuje i nápad procedury spitzenkandidaten. Možná už jste o ní slyšeli; její pomocí byl ustanoven předsedou Evropské komise Jean-Claude Juncker. Procedura uvažuje lídra vítězné politické frakce v Evropském parlamentu coby jediného kandidáta na předsedu EK.

Praxe byla narušena v roce 2019, kdy byla nehledě na volby do EP nominována na post předsedkyně EK Ursula von der Leyen. Nicméně procedura využitá zatím jen v roce 2014 představuje precedent a další významný krok ke snížení demokratického deficitu: o lídrech unijních institucí by mohli rozhodovat jednou za pět let občané, nikoliv národní lídři. Jak se ale zdá, vrtkavá podpora evropských občanů není některým politikům po chuti…

I když se zatím jedná o nápady maďarského premiéra, měli bychom být ostražití, aby s podobnými „vylepšeními“ EU nepřicházeli další lídři, kterým jde o posílení demokracie jen v rámci rétorických cvičení. Neříkáme, že unie nepotřebuje zefektivnit. Nemá se tak ale dít krokem zpět.

Grafika: Jakub Janega