I po roce kopeme za COP
Antonín Nenutil
Téma životního prostředí je opět na každém rohu, sociální sítě jsou plné „zelených“ zpráv, které vás jistě nemohly minout, a proto ani my euforkáři nezahálíme a po víc jak roce vám opět přinášíme report, do čeho že se to v tom Egyptě vlastně COPe, pardon kope…
Od neděle 6. do pátku 18. listopadu se v egyptském Šarm aš-Šajchu koná již 27. ročník konference OSN (oficiálně Konference smluvních stran UNFCCC) o změně klimatu s mnohem známějším názvem: COP27. Již před rokem jsme v našem článku psali o tom, že světu už dávno hodiny neukazují za pět minut dvanáct. Domníváme se, že i díky vědě a jejím poznatkům můžeme s pravděpodobností hraničící s jistotou říci, že situace se od loňska ještě více zhoršila a hodiny už nám pomalu začínají zvonit hranu. Stejně jako před rokem i nyní má svět (i když né tak úplně celý) obrovské očekávání – ještě aby neměl, když se tady bavíme o budoucnosti celé planety, a tím pádem i o budoucnosti nás všech.
Svět na cestě do pekla
Teď si asi říkáte, že redakce Euforky je banda pesimistů, avšak musíme vás zklamat, tentokrát nejsme „na vině“ my – slova o světu řítícím se do pekla pronesl generální tajemník OSN António Gutteres v pondělí ve svém výstupu během konference. Mimo jiné také prohlásil: „Lidstvo má na výběr: buď spolupracovat, nebo zahynout. Je to buď pakt klimatické solidarity, nebo kolektivní sebevražda“. Tato závažná předpověď z úst generálního tajemníka měla zřejmě vyvolat dojem, že situace je kritická, a podnítit pocit naléhavosti mezi světovými lídry.
Guterres přímo vyzval k uzavření dohody mezi nejbohatšími a nejchudšími ekonomikami s cílem urychlit odklon od fosilních paliv, a omezit tak razantně produ
kování škodlivého metanu do atmosféry. Pakt by podle něj také urychlil poskytování prostředků k tomu, aby chudší země mohly snížit emise a vyrovnaly se s dopady globálního oteplování. Generální tajemník OSN ve svém projevu rovněž požádal země, aby se dohodly na postupném ukončení spalování uhlí do roku 2040.
Trnitá cesta k východisku
I přes značné odhodlání zúčastněných aktérů se však současná situace komplikuje zejména kvůli válce na Ukrajině a s ní souvisejícími drahými energiemi. Najít řešení tudíž bude o dost složitější. Ale řekněme si narovinu: je opravdu cílem najít jednotné řešení, které tu patálii vyřeší? Co se vlastně má řešit?
Na summitu, jehož se účastní 197 zemí, které dříve podepsaly Pařížskou dohodu – a mezi které patříme i my – se budou političtí lídři těchto států snažit o nalezení konsensu směrem k řešení krize. Vzhledem k tomu, že se summit odehrává v Africe, lze předpokládat, že diskuse se bude točit kolem financí. Očekává se, že strany zhodnotí pokrok v plnění cíle poskytnout 100 miliard USD ročně rozvojovým zemím, které se potýkají s klimatickou krizí, což je závazek, který byl učiněn v roce 2009 na COP15 v Kodani.
„Věřím, že na této konferenci v Egyptě dospějeme k dohodě na takových opatřeních, která povedou ke snížení emisí skleníkových plynů a umožní lepší adaptaci na klimatické změny. Je zásadní, aby se ke snahám EU přidali velcí znečišťovatelé a také rozvojové země. Proto je také důležité pomáhat zemím, které nemají takové možnosti. Musíme současně zajistit, aby ta pomoc směřovala tam, kde bude skutečně účinná. Na mezinárodní podpoře se podílí přímo i ČR. Vláda minulý týden schválila obnovení příspěvku do Zeleného klimatického fondu ve výši 1 milion eur ročně počínaje rokem 2024.“
Petr Fiala, premiér vlády ČR
Od lídrů se také čeká, že oznámí celou řadu dvoustranných dohod, na které se nabalí dohody ze soukromého sektoru s cílem zlepšit provádění opatření v této oblasti. Ambicí je hodně, avšak uvidíme, jaká bude reálná vůle. Mimo určitě nebude ani tématika ohledně ztrát a škod. Ztráty a škody se týkají důsledků klimatické krize, které přesahují to, čemu se lidé mohou přizpůsobit nebo kdy existují možnosti řešení, ale komunita nemá zdroje, aby je využila. Příkladem může být vysychání řek. Zrovna toto máme my Evropané v živé paměti; není to totiž tak dávno, co v médiích kolovaly zprávy o tom, jak nám vysychá Rýn nebo řeka Pád, že…
Deset ran… evropských?
A když píšeme o řekách Pád a Rýn, můžeme rovnou přejít k čerstvé studii, kterou zveřejnila Světová meteorologická organizace. Podle ní se teploty v Evropě za posledních 30 let zvýšily více než dvojnásobně oproti světovému průměru. Ruku v ruce s touto studií jde také fakt, že Evropa v letošním roce zažila během léta největší lesní požáry od roku 2006. Jak vidno, smutných statistik máme dost, a i proto bude na výsledku celého summitu dosti záležet – jak nám, tak i celé matičce Zemi.
Jak laskavý čtenář vidí, někdy je složité udržet přísun pozitivních zpráv pro přátelé Euforky, obzvlášť v této nelehké době. A my vám i tak vždy nějakou tu euforku dodáme! A v tomto případě to může být například to, že i ve stínu toho, jak kritická je současná situace, EU dělá co je v jejich silách proto, aby ji řešila. Evropský plán Green Dealu je totiž nejvíce ambiciózním plánem ever a Unie je tak na dobré cestě stát se první v závodu o to, kdo se stane prvním klimaticky neutrálním kontinentem. Doufejme tedy, že nám COP27 přinese co nejpozitivnější výsledky…
Grafika: Jakub Janega
