Halloween pro každého

Anna Fliegerová

U nás Dušičky, v Americe Halloween, jinak „All Hallows‘s Evening“, v Mexiku svátek mrtvých, tedy „Día de los Muertos“. Každá kultura si svůj svátek oslavující zemřelé prožívá trochu, trochu jinak. Dnes si tedy uděláme krátkou procházku po Evropské unii a nakoukneme k sousedům, jak oni oslavují 31. říjen.

Irsko bylo první

Ano! Irsko je kolébkou samotného svátku. Z keltské kultury, která věřila, že jednou za rok se otevřou brány říše mrtvých a ona hranice mezi naším světem a svěem našich předků se smaže, vznikly všechny podobné oslavy. V Irsku si asi nejvíce tento svátek užijí ti nejmenší.

Ti se v tento večer převlékají do strašidelných masek a chodí od dveří ke dveřím. Pokud nedostanou nějakou sladkost, provedou obyvatelům domu nějakou tu nepravost; tradičně se pomazává klika mýdlem. Určitě jste halloweenské koledování – v originále „trick or treat“ – viděli v nepřeberném množství amerických filmů. Nicméně tento způsob oslav si připisuje Irsko.

Ale co dělají dospělí, když se děti přecpávají sladkostmi a vyvádějí rošťárny? No, dělají něco, co je pro nás Čechy synonymem velmi příjemně stráveného večera: popíjejí v irských pubech.

Belgie ve starodávném hávu

Jako v dalších zemích světa i v Belgii se v posledních několika letech rozmáhá trend halloweenských party. Ovšem klasická oslava svátku mrtvých v srdci Unie vypadá jen jako decentní zapálení svíčky za oknem. Ovšem vliv hororových filmů a potřeba oblékat se za bájné bytosti a stvoření z temnot se holt nedá přehlížet. A tak to je s Halloweenem v Belgii jako v podstatě se vším v této západoevropské zemi: najdete v ní něco z našich Dušiček říznuté anglosaskou strašidelnou tradicí.

České vzpomínání

Dušičky. Až nepatřičně mile znějící slovo, kterým v české kultuře označujeme den, kdy si vzpomeneme na ty, kteří tu s námi již nejsou. Zajímavostí je, že narozdíl od většiny světa jej slavíme až 2. listopadu. Oslavy, nebo raději uctění památky většinou probíhá jako návštěva posledního místa odpočinku, zapálením svíčky a očištění hrobu.

Původně ale byly zvyky spojené s Dušičkami mnohem rozsáhlejší. Například blízcí hříšníků museli v podvečer všech mrtvých naplnit olejovou lampu máslem, aby si bloudící duše mohla potřít odřeniny a zranění, které utrpěla v očistci.

Mezi ty příjemnější povinnosti patřilo takzvané pečení „kostí svatých“. V žádné domácnosti nesměly chybět bochánky či rohlíky vymodelované do tvarů kosti. Následně koledníci, kteří i u nás chodili od dveří ke dveřím, prosili právě o toto pečivo ve tvaru kostí. Tato výslužka se dávala především chudým, nemocným a žebrákům.

Grafika: Jakub Janega