Euforka Talks: Osud Turecka leží v rukou voličů

Napsáno dne 2. 5. 2023.

Gökhan Bacik, Antonín Nenutil

Euforka je zpátky a dnes vám přináší rozhovor s profesorem Gökhanem Bacikem, tureckým politologem momentálně působícím na katedře politologie a evropských studii při Univerzitě Palackého v Olomouci. A jak jinak než o nadcházejícím volebním klání v Turecku a geopolitickém směřování země ležící na předělu Evropy a Asie.

Turecko čekají 14. května jedny z nejdůležitějších prezidentských voleb v jeho dosavadních dějinách. Ve volebním klání se zde utkají dva kandidáti. Na jedné straně stávající prezident země Recep Tayyip Erdoğan, vůdce vládní strany AKP, který je u moci již dvacet let, a na straně druhé lídr opozice, složené ze šesti stran, Kemal Kiliçdaroglu. Ačkoli průzkumy ukazují, že moc prezidenta Erdoğana je po dvaceti letech ohrožena, půjde i tak o mimořádně těsný souboj, který rozhodne o budoucím směřování země. Na naše otázky nám odpovídal profesor Gökhan Bacik, odborník na Turecko a arabský svět, který sám musel roku 2016 před Erdoğanovým režimem utéct do zahraničí.

Jak zásadní jsou podle Vás nadcházející volby? Co je v Turecku v sázce?

Pro mnohé jsou tyto volby posledním východiskem nebo exitem, chcete-li. Poslední exit znamená, že pokud Erdoğan zůstane u moci, bude schopen uskutečnit úplnou změnu režimu. Důvod je jednoduchý: pokud vyhraje, bude to znamenat dalších pět let jeho vládnutí; dohromady už uplynulo celkem třicet let od doby, co se dostal k moci, tudíž bude mít prostředky a legitimitu dokončit finální změnu režimu. Tou změnou mám na mysli institucionální změny, možná i změny vzdělávacího systému. Osud Turecka leží v rukou voličů.

„(Opoziční) koalice má jediný hlavní cíl, a to zbavit se Erdoğana.
Nikdo neví, co bude následovat potom.“
Gökhan Bacik

Proti Erdoğanovi vyrazil do volebního klání kandidát podporovaný šesti politickými stranami Kemal Kiliçdaroglu. Mohl byste nám prosím stručně říci, kdo to je?

Kemal Kiliçdaroglu je lídrem kemalistické Republikánské lidové strany, ale nyní kandiduje na prezidenta jako společný kandidát šesti dalších stran. Je to symbol politické morálky. O jeho minulosti není moc pochyb, je to člověk s čistým štítem. Má vlastnosti, které z něj dělají potenciálně slibného vůdce, avšak je zde jeden jistý problém. My totiž nevíme, jestli ho je velká část turecké společnosti schopna akceptovat jako vůdce, protože turecká politika je mnohem více orientovaná na, řekněme, boj zájmů nežli na demokratické hodnoty.

Kromě toho asi víte, že pochází z alevitského prostředí, takže nevíme, jak tahle skutečnost ovlivní volby (alevité patří mezi odnož šíitského islámu, žijí především v Turecku – pozn. red.). Někteří lidé říkají, že to pro něj může být negativní, protože majorita turecké populace je sunnitská. Pokud se Kiliçdaroglu stane příštím tureckým prezidentem, bude to první alevitský prezident od počátku turecké státnosti. Avšak celkově vzato, řekl bych, že Kiliçdaroglu je nadějný kandidát a jeho možné prezidentství by bylo po všech stránkách lepší než to Erdoğanovo. Tím jsem si jist.

Je podle Vás Kemal Kiliçdaroglu prozápadním kandidátem?

Pokud jde o zahraniční politiku, řekl bych, že ano; pokud vyhraje volby, myslím, že bude podporovat tureckou zahraniční politiku vůči Evropě. Ale na druhou stranu bychom neměli zapomínat, že Turecko je velmi nacionalistická země a nejen islamisté, ale i kemalisté jsou nacionalisté, takže bychom neměli být příliš optimističtí. Ale ano, řekl bych, že ano, lze ho označit za prozápadního kandidáta, rozhodně prozápadnějšího, než je Erdoğan.

V Turecku je stále asi 3,6 milionu uprchlíků ze Sýrie. Během kampaně Kiliçdaroglu napadal dohodu s EU, která podle něj není pro Turecko spravedlivá. Myslíte si, že by tato dohoda mohla být později pomyslným prubířským kamenem vztahů mezi EU a Tureckem?

Ne, protože si myslím, že všechno, co teď slýcháme od politiků o uprchlících, je kvůli volebním kampaním. Jak jsem již zmínil, Turecko je velmi nacionalistická země. Důvod tohoto chování je tedy jednoduchý: v Turecku panuje hněv vůči uprchlíkům, takže oba kandidáti jsou nuceni na to reagovat, jinak by riskovali ztrátu voličů. Myslím si, že po volbách bude realita úplně jiná, ať už vyhraje ten či onen kandidát.

Jak schopná a kompaktní je turecká opozice? Má šanci zůstat jednotná i po volbách, pokud Kiliçdaroglu vyhraje?

Co se týče této opozice, musím poukázat na jeden důležitý faktor: tuto koalici tvoří strany liberálního středu, levice, středové strany, a dokonce i pravicové až nacionalistické strany. Měli bychom tedy být realisté. Tato koalice má jediný hlavní cíl, a to zbavit se Erdoğana. Nikdo neví, co bude následovat potom. Já osobně si nedokážu představit Turecko s jednotnou vládou, která přijde po Erdoğanovi. Ty strany jsou až příliš odlišné a těžko odhadnout, co by se stalo v případě naplnění jejich hlavního cíle.

Na druhou stranu nutno dodat, že mezi sebou mají řadu politických dohod, a kromě toho Kiliçdaroglu slíbil každému lídrovi této koalice šesti stran, že bude viceprezidentem. A to je docela dost. V neposlední řadě si také musíme uvědomit, že některé z těchto stran jsou velmi malé, takže je pro ně velmi výhodné, aby zůstaly pohromadě. Myslím si, že by v případě vítězství byly pod tlakem a snažily se navzájem si ustupovat, aby nedošlo k rozkolu.

„Turecko bude (v případě vítězství prezidenta Erdoğana) předurčeno k tomu, aby se stalo plně islámským autoritářským státem, možná dokonce islámskou fašistickou zemí.“
Gökhan Bacik

A co Švédsko a jeho přijetí do NATO, kterému Turecko stále brání. Myslíte si, že existuje šance na schválení švédského zapojení do Severoatlantické aliance, pokud Kiliçdaroglu vyhraje volby?

Pokud Kiliçdaroglu vyhraje, tak to schválí, tím jsem si jistý. Navíc má po svém boku celou řadu lidí, kteří rovněž uvažují prozápadně a kteří by v případě jeho výhry zabrali důležitá místa ve vládě. Tudíž zde o schválení Švédska do NATO není pochyb.

Proč vlastně Turecko stále blokuje rozšíření NATO? Myslíte si, že je to kvůli nějakým proruským postojům, nebo si Erdoğan jen hraje se Západem a snaží se pro sebe získat co nejvíc?

Řekl bych že obojí je správně. Jednak si Erdoğan hraje se Západem a používá tohoto blokování k tomu, aby vylepšoval svou image před tureckým publikem. Snaží se ukázat, že má moc, protože turecká veřejnost na to slyší. A kromě toho se snaží balancovat mezi dvěma světy a z každého vytěžit co nejvíce.

Turecko je důležitou zemí díky řadě faktorů, například díky své roli v NATO a v ukrajinském konfliktu, díky geopolitické poloze a podobně. Jak se podle Vás změní postoj západních zemí, pokud Erdoğan zůstane u moci?

Prostor pro pragmatismus tu samozřejmě bude vždycky, ale i přesto očekávám postupný, řekněme, rozvod mezi Tureckem a Západem.

Myslíte si tedy, že se vztahy zhorší, pokud zůstane u moci?

Ano, protože, jak jsem již odpověděl na Vaši první otázku, Turecko bude předurčeno k tomu, aby se stalo plně islámským autoritářským státem, možná dokonce islámskou fašistickou zemí. Pravděpodobně tedy budeme bohužel svědky historické etapy a konce tureckého modernizačního systému Tanzimat. Takže budeme mít stát, který se bude víc a víc sbližovat s Ruskem, možná s Čínou a budeme mít velmi minimální vztahy se Západem. Nemyslím si totiž, že evropský systém má přirozenou schopnost dlouhodobě spolupracovat s islamistickým režimem.

A jaké problémy v současnosti nejvíce trápí tureckou veřejnost?

Je to jednoznačně ekonomika země, na kterou národ těžce doplácí a na niž má lví podíl vládní režim.

Do jaké míry za ni nese odpovědnost Erdoğan? Není na vině i současný mezinárodní vývoj? Zhoršenou ekonomickou situaci jsme pozorovali a pozorujeme i v jiných státech…

Samozřejmě existují důvody, které měly původ v mezinárodním vývoji, ale v případě Turecka tkví příčina finanční krize hlavně v domácích rozhodnutích. Může za to především Erdoğanova ortodoxní hospodářská politika. Rád totiž do všeho zasahuje a málokdy poslouchá své poradce.

„Mohu Vás ujistit, že Turecko zbankrotuje, pokud Erdoğan zůstane u moci, o tom není pochyb.“
Gökhan Bacik

O tom jsem něco četl a viděl jsem, že podle některých odborníků může například prezidentův odpor ke zvyšování úrokových sazeb souviset s jeho silným náboženským přesvědčením a snahou o dodržování Koránu. Myslíte si, že tento důvod je zásadní?

Ano, to je pravda, ale úrokové sazby jsou teď v Turecku prakticky velmi vysoké, takže si myslím, že to není hlavní problém. Ale z dlouhodobého hlediska to samozřejmě způsobuje problémy, protože ekonomika a náboženství jsou dvě různé věci. Navíc si myslím, že velkým problémem je fakt, že se všichni snaží vytvořit ekonomický systém založený na úvěrech. Je to jako systém, kde se nevyrábí, ale obíhají peníze, ale to je hra s určitým časovým omezením. Takže Vás mohu ujistit, že Turecko zbankrotuje, pokud Erdoğan zůstane u moci, o tom není pochyb.

A co se stane s tureckou ekonomikou v případě, že Kiriçdaroglu bude vítězem?

V tom případě bych byl mnohem optimističtější, protože země by měla spoustu, řekněme, čerstvých zahraničních investic.

Myslíte si, že v případě vítězství Kiliçdaroglua existuje určitá šance na vstup Turecka do EU?

Členství v EU v tomto případě není o politice, ale o kultuře a institucích, a Turecko je velká a od zbytku Evropy fatálně odlišná země. Pokud by Turecko vstoupilo do EU, úplně by to změnilo rozložení nebo spíše zastoupení v institucích EU. Kromě toho je adaptace na členství v Unii obrovský proces a měli bychom to brát realisticky. Pro evropské lídry by mělo být nejlepším krokem udržet Turecko jako partnera, jako spojence proti Rusku.

Podle některých průzkumů vede Kiliçdaroglu před Erdoğanem. Erdoğan je však silná osobnost, která se jistě jen tak nevzdá. Můžete nám říci, co konkrétně od něj můžeme v poslední fázi kampaně očekávat? Může udělat něco, co by otřáslo průzkumy či veřejným míněním?

Myslím, že průzkumy jsou velmi těsné, neustále se mění. Podle mě je to padesát na padesát. Erdoğan se samozřejmě může o něco pokusit, ale nejsem si tím jistý, protože zatím mají volby relativně klidný průběh, na rozdíl od těch předchozích. Erdoğan tuší, že vítězství nemá jisté, a možná ani nechce riskovat, aby jeho aktivismus ve finále nepůsobil přesně opačně, tedy že by někteří voliči k volbám naopak nešli. Jak už jsem řekl, zemi tíží finanční krize, do toho jsme zde měli zemětřesení. Možná i proto vidíme relativní klid v kandidátských kampaních.

„Lidé v těch chudých oblastech věří, že Erdoğan je ten spasitel, který je živí, a že právě on to dá vše do pořádku.“
Gökhan Bacik

Myslím, že se shodneme na tom, že Turecko lze v současnosti jen stěží označit za demokracii, naopak, jedná se o autoritářský stát. A proto mě zajímá, zda si myslíte, že dojde k nějaké manipulaci s volbami a jestli vůbec v takovém státě můžeme očekávat férové volby?

To je dobrý postřeh, máte pravdu v tom, že turecký režim už autoritářský je, a tudíž na to musíme myslet. Turecké volby jsou soubojem, kde na jedné straně stojí Erdoğan plus stát společně s armádou a na druhé opozice. Nebyl bych překvapen, kdyby vyšla najevo manipulace turecké vlády s volbami. Jistě to očekávat nemůžeme, ale vyloučit to nelze. Navíc by to nebylo nic nového. Například v roce 2019, když AKP v čele s Erdoğanem prohrála komunální volby v Istanbulu, tak vláda zrušila volby.

Jak letošní zemětřesení v Turecku ovlivnilo šance obou kandidátů ve volbách? Může zemětřesení všechny těžce zasáhnout?

Průzkumy veřejného mínění překvapivě nepotvrzují tak radikální změnu Erdoğanovy veřejné podpory, jak se po zemětřesení očekávalo. Samozřejmě je to právě on, komu se vyčítá špatná infrastruktura a korupce spojená s developerským byznysem, to je pravda. Ale na druhou stranu lidé v těch chudých oblastech věří, že Erdoğan je ten spasitel, který je živí, a že právě on to dá vše do pořádku. Takže ano, zemětřesení hodně změnilo, ale nemyslím si, že to úplně ovlivní volby, minimálně ne tak, jak někteří lidé očekávali.

Pokud Kiliçdaroglu vyhraje volby, jak obtížná bude podle Vás realizace jeho slibu ohledně přechodu politického režimu země zpět k parlamentnímu zřízení?

AKP byla u moci více než dvacet let, za tu dobu radikálně proměnila podobu tureckého státu, jak politicky, tak administrativně. Pokud by opozice vyhrála, provést takovou změnu by bylo velmi náročné, navíc zde bude hrát velkou roli podpora obyvatelstva. V neposlední řadě, k uskutečnění takového přechodu je třeba mít kvalifikovanou většinu, nikoli prostou většinu v parlamentu, což je v Turecku velmi obtížné. Takže se to může, ale nemusí podařit. Rozhodně bych to nepovažoval za automatické.

Moje poslední otázka: Jak si myslíte, že dopadnou volby? Troufáte si na předpověď?

Můj názor je padesát na padesát. Nechci dávat prognózy, bude to nesmírně napínavý a těsný souboj. Takže počkáme a uvidíme.

Foto: Jakub Janega