Ekologie na každém metru

Anna Fliegerová

Minulý rok byl pro ekology neuvěřitelně výživný a my jsme se také vyřádili! Ale poslední dobou se to trochu přibrzdilo. Proto jsme velmi rádi, že vás můžeme (opět) informovat o přijetí dalšího pro-eko nařízení, které ve středu 19. října odhlasoval Evropský parlament. A na jakou část ekologického boje se náš EP zaměřil tentokrát?

Jak už jsme říkali, stalo se to ve středu a opravdu to stojí za to! Protože schvalovaná část balíku Fit for 55, který se zaměřuje na ekologičtější dopravu, pro nás znamená dostupnější elektrotransport. Ptáte se, proč to tak je? No protože hlavním bodem tohoto nařízení je fakt, že každá členská země bude povinna na každých 60 kilometrech hlavních komunikačních toků zřídit elektrostanice (nabíječky) pro elektromobily. Nicméně součástí tohoto rozšíření mají být v budoucnu i stanice pro automobily s vodíkovým pohonem – o vodíku coby pohonu budoucnosti už před měsícem mluvila Ursula – nebo snižování vyprodukovaných emisí v lodní dopravě. Ale pojďme se trochu povrtat v tom, jak nám nabíječky na auta každých 60 kilometrů pomůžou k tomu být více ekologickými.

Škoda by to byla, ale jaká?

Asi si říkáte, že je sice fajn, že budeme mít všude ty autonabíječky, ale že je to vlastně k ničemu, když jsou elektromobily kolikrát i třikrát dražší než klasické modely aut. Můžeme se na to podívat na příkladu škodovek. Když si budete chtít koupit elektromobil se značkou Škoda ENYAQ, dostanete se na částku cca. 1,2 mil. korun českých. Trochu jsme to zaokrouhlili, ale 20 tisíc sem, 20 tisíc tam, že. A třeba podobně funkční model Škoda Scala na tekutější paliva si pořídíte za něco málo přes 400 tisíc korun. Znovu zaokrouhlujeme o nějakých těch dvacet. Tak z logiky věci a taky kvůli inflaci se podíváme a víme, že ta Scala je pro nás teď výhodnější. A nějaké pobídky pro nákup elektromobilů jako třeba ve Skandinávii? Na to v Česku rovnou zapomeňte…

Mnoho lidí už předem zvolí takovou Scalu (prosím, můžete vybrat kterýkoliv jiný neelektrovůz, Scala nám jen obrazně zastupuje spalovací motory) jen kvůli rychlosti napojení: čas strávený na běžné čerpačce je neúměrný času probděnému u nabíječky. Dalším docela problematickým prvkem jsou baterie, které se do elektromotorů vyrábějí. Není totiž úplně lehké – a bohužel ani příliš ekologické – vyrobit kvalitní a bezpečnou baterii, která bude mít kapacitu pohánět celý automobil a ještě třeba dokáže vyvinout aspoň nějaký výkon. A ty baterie, které to umí, jsou už ale v úplně jiné cenové hladině (například Tesla).

A teď si představte, že díky příznivějším podmínkám, jako jsou nabíječky každých 60 kilometrů, bude dávat mnohem větší smysl si koupit eko-auťák. Nebudeme muset vymýšlet složité trasy kterak se dostat k nabíječkám, a ještě k tomu ušetříme za emisní daň. No nezní to dobře?

Čísla, čísla, čísla

A jak se to vůbec má s tím nařízením? Do roku 2025 by žádná z členských zemí neměla mít dálnici, na níž není každých 60 kilometrů umístěna nabíjecí stanice pro elektromobily. A to není všechno. Aby členské země naplnily přísné parametry nařízení, musejí zákazníkům u nabíječek nabízet 300kilowattovou zásuvku a pak ještě minimálně jednu o 150 kilowattech. A protože to není vůbec špatný nápad a protože se chceme jako společnost posouvat dál, tak byl tento zákon odhlasován 485 poslanci a poslankyněmi z 630 přítomných. Ale ti na úrovni EU nejsou žádní troškaři, a tak se počítá i s tím, že rok 2030 bude znamenat zdvojnásobení původních požadavků! A to se prosím bavíme jak o osobních automobilech, tak i o těch nákladních. U nákladních aut by měla být k dispozici nabíječka o 1400 kilowattech, a to každých 100 kilometrů. Rok 2030 pak má přinést takové nabíječky – jak jinak – na každých 60 kilometrech. 

Vodík přítomen, do Humpolce se neodstěhoval

Ale nezapomnělo se ani na vodík, nového miláčka Evropské komise, který je relativní novinkou mezi alternativními pohonnými hmotami v automobilovém průmyslu. V tomto případě se však jedná pouze o návrh, který bude ještě potřeba řádně projednat. Ten si klade za cíl, aby vodíkové čerpací stanice byly do roku 2028 stejně dostupné jako ty benzínové, naftové, a doufejme, že v té době už i elektrické. A Evropský parlament se pravděpodobně odváží jít ještě dál! Chce totiž, aby ceny za elektřinu a vodík v EU byly sjednocené a na každé stanici byly vidět ceny za kilowatthodinu a za kilogram vodíku. A v roce 2027 se dost pravděpodobně potkáme na místě, které tedy prozatím nemá jméno, ale budeme si tam schopni přesně zjistit ceny na jednotlivých čerpacích stanicích i to, jak moc velký nábuch tam zrovna je. A když ne za pět let, tak prostě takhle někdy.

A teď ty lodě

Pro nás Čechy jsou lodě něco trochu hůře uchopitelného. Minimálně ty, které jsou poháněné nějakým tím motorem. Holt nám chybí to moře a Vltavská kaskáda s Labem to nevytrhnou. Ale i tak se nás to týká! A to hlavně proto, že přestože všude jinde se emise snižují a je až skoro radost se na to dívat, tak v lodním průmyslu je situace čím dál horší. Až celou čtvrtinu celosvětově vypouštěných emisí má na svědomí lodní průmysl. Moc se o tom však nemluví, protože kontejner se sám nedoveze, že. Evropská unie ale v poslední době prokazuje nezanedbatelnou míru odvahy, a tak se část nařízení z balíku Fit for 55 věnovala i lodím samotným. Ale moc vás nenadchneme: odborníci v EP odhadují, že technologie, která by nás vyprostila z okovů vysokých emisí, bude na trhu dostupná až pravděpodobně někdy kolem roku 2030. To opravdu není zpráva, ze které bychom mohli juchat.

Ale ta poslední informace nám den nezkazí. Je důležité si říct, že se chceme a snažíme posunout k takovému způsobu žití, které bude co možná nejpřátelštější pro životní prostředí. A vždycky pro to můžeme udělat víc a přitom se nemusíme opírat o žádné nařízení – stačí každý den začít u sebe.

Grafika: Jakub Janega