Dort a 104 svíček
Antonín Nenutil, David Broul
Dneska trochu netradičně, ale o to více slavnostněji. Máme státní svátek, Den vzniku samostatného československého státu, a tím pádem ani my jakožto správní euforkáři nemůžeme toto velmi důležité výročí ponechat bez pozornosti. Událost, kterou si dneska připomínáme, nám totiž už 104 let dává pocit domova a jistoty, že někam jako národ patříme.
Možná si říkáte, proč tento svátek slavit. Přece jen 104 roků je už dlouhá doba, běžný člověk se toho zpravidla nedožije. Od té doby jsme byli dvakrát v područí jiné mocnosti, na léta jsme přišli o svou samostatnost a svébytnost, dokázali jsme se rozdělit i spojit, až tedy rozdělení roku 1993 bylo definitivní… Necelých 30 let máme svůj vlastní český stát. Proč vlastně slavit? Náš národ byl po staletí bez vlasti, dlouhou dobu jsme neměli čemu říkat „naše země“, a to v kontextu vědomí někdejší slávy středověkého Českého království, čímž se nemůže pyšnit kdejaký evropský stát.
Teprve roku 1918 – působením paradoxu dějin a mnoha šikovných lidí v čele s TGM – jsme nabyli plné samostatnosti. A navzdory snahám dvou totalitních režimů nás o samostatnost a svébytnost nadobro připravit jsme obé uhájili a již přes 30 let se z nich opět můžeme těšit. Tudíž je třeba si tohoto svátku vážit, nebrat jej pouze jako den, kdy máme volno v práci či ve škole, nebo den, kdy se večer díváme (pokud preventivně nepřepneme program) na předávání státních vyznamenání a ptáme se sami sebe, jestli náhodou nežijeme v cirkusu (zdravíme TMBK s jeho všeříkající koláží).
To se takhle v říjnu roku 1918 vzbudíte…
Co že se to vlastně tehdy v roce 1918 stalo? Možná by stálo za to udělat si menší exkurz do minulosti. Dnes přesně před 104 lety dne 28. října 1918 totiž zahájila v Ženevě delegace Národního výboru vedená budoucím premiérem Karlem Kramářem jednání s vrcholným představitelem protirakouského zahraničního odboje Edvardem Benešem o vytvoření a podobě samostatného československého státu. Tito pánové dospěli k dohodě, že nový stát bude republikou a prezidentem se stane Masaryk, zatímco Kramář bude předsedou vlády.
Poté co se rozšířila zpráva o uznání podmínek míru Rakousko-Uherskem, přičemž podmínky obsahovaly i uznání autonomie národů Rakousko-Uherska, lid si to vyložil jako uznání nezávislosti. Novina se stala impulsem k živelným demonstracím, při nichž lid jásal v ulicích a ničil symboly nenáviděného Rakousko-Uherska. Na Václavském náměstí tehdy došlo k vyhlášení samostatného Československého státu. Takže sranda a nedorozumění, jak už tomu zpravidla dějiny chtějí, tentokrát ale výjimečně s dobrým koncem.
Věrni zůstaneme
Náš stát si od svého vzniku prošel mnoha úskalími. Nedlíme zrovna v geopoliticky nejvýhodnější pozici ani nemáme právě velké území a široširé obyvatelstvo. Procházka dějinami tak měla daleko k poetice růžové zahrady (fakt nemyslíme Ordinaci). I přesto ideály naší vlasti zůstávají napříč krizemi hluboce zakořeněné ve většině z nás. Vznikla jako demokratický stát, a právě o demokracii je v dnešní době potřeba o to více bojovat, když vidíme, co se děje nedaleko od Beskyd. O demokracii, o právní stát, o svobodu. To vše bychom si dnes měli připomenout, zamyslet se nad tím, popřemýšlet, co můžeme udělat pro ještě lepší Českou republiku.
Buďme pyšní na to, že máme svůj vlastní stát a nikdy se nenechme připravit o svobodu. Zůstaňme věrní našim ideálům, na kterých byl tehdy před 104 lety náš československý stát vytvořen. Vše nejlepší a sfoukáváme pomyslnou 104. svíčku.
Grafika: Jakub Janega