Do Lešan za Terinou

Z těch deseti každý

večer jsem běžel pod Běsnou k Netvořicům.

A z těch deseti každý večer Terina

v jízdě si ke mně vyskočila na sedačku.

„Utrhne se to!“ vzkřikl jsem. Zavýskla,

opřela se mi koleny o lopatky

a má křídla se rozprostřela v její krvi.

Dosud se mnou nepromluvila jinak

než výsknutím, jako by byla jen živel.

Až včera večer po poslední jízdě

šli jsme si sednout k tarasu do hluchavek.

Zkusil jsem si políbit na spánek,

uhnula se a bledý plamínek vlasů

šlehl mě do rtů, ucítil jsem hluboko

v kříži palčivost a vyhořel jsem v ústech.

„Vy nemáte holku?“

                              „Ne.“

Takto lyricky před 59 lety vzpomínal František Hrubín na své rané milostné vzplanutí ve slavné poemě Romance pro křídlovku. Dnes si připomínáme 50 let od jeho úmrtí.

Jasný, je to povinná četba, chápeme, nicméně nemůžeme Hrubínovu dílu upřít mimořádné kvality. Pojďme si ho proto v bodech trochu přiblížit i jako obyčejného smrtelníka:

Odborníkem na zfilmování jeho děl byl Otakar Vávra (Romance pro křídlovku, Srpnová neděle nebo Oldřich a Božena), který by se včera dožil 110 let. Jeho kariérní život ve stejných letech do značné míry kontrastuje s Hrubínovým, nicméně ani Vávrou zfilmovaným hrubínovkám nemůžeme upřít kvality.

zdroj: https://www.facebook.com/341804836454660/posts/765652117403261

Grafika: Jakub Janega