Datum, na které nelze…

Anna Fliegerová

Dnes, dne 27. května si připomínáme den plný hrdinství, který zasadil tvrdou ránu německému nacistickému režimu. Rovněž odstartoval události, které se černým písmem vepsaly do českých, ale i světových dějin. Dnešním dnem se před osmdesáti lety začaly odvíjet události, na jejichž protagonisty můžeme být právem hrdí.

V roce 1942 se v pražské Libni parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš stali hrdiny. Po svém zimním seskoku a přistání u Nehvizd se vydali do Prahy, kde v květnu spáchali atentát na tehdejšího zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Tato operace vešla do dějin dle pojmenování výsadku Kubiše s Gabčíkem pod názvem Anthropoid, ačkoliv se jí účastnili i další hrdinní parašutisté z výsadků Silver A a Silver B. A nemůžeme zapomenout ani na velké množství českých rodin, které jako součást odboje nabídly svou pomoc parašutistům vycvičeným ve Velké Británii a následně za to v drtivé většině případů zaplatily vlastními životy.

Pojďme se ale podívat na to, kdo byl Heydrich, Gabčík, Kubiš a na to, co o celé operaci Anthropoid víme.

Řezník

Reinhard Heydrich se narodil 7. března roku 1904 a zemřel ve věku 38 let v Pražské nemocnici na Bulovce 8 dní po provedení atentátu. Pocházel z německého města Halle an der Saale. V dětství nebyl dvakrát oblíbený, a to i přesto, že jeho otcem byl úspěšný hudebník, skladatel a operní pěvec. Heydrichova dvě prostřední jména zněla Tristan a Eugen. Jméno Reinhard dostal po postavě z opery Amen, jejímž autorem byl sám jeho otec, Tristan pak na základě opery Tristan a Izolda skladatele Richarda Wagnera.

Těžko uvěřit, že někdo s tak poetickými jmény naplněnými kulturou byl schopen zvěrstev takového rozsahu. Nemluvě o tom, že jméno Eugen dostal po svém dědečkovi, toho času řediteli Drážďanské královské konzervatoře! Během dětství Heydrich neměl moc přátel a jeho vrstevníci se mu často posmívali za vysoce postavený hlas. V tehdejším Německu mu pak nepřilepšily ani zvěsti o jeho možném židovském původu. Snad za to mohly všechny tyto komplexy – jak už tomu v případě řady psychopatů toužících ovládnout svět bývá – které u Heydricha v průběhu jeho života vyvolávaly lhostejnost k lidskému životu a chladnokrevným vraždám tisíců nevinných lidí, aby mu nakonec přisoudili přezdívku “Řezník”.

Skladník

Jozefu Gabčíkovi bylo v době seskoku 30 let. Narodil se v obci Poluvsie na Slovensku. Měl tři starší sourozence a díky tomu, že jeho otec jako dělník jezdil do USA a Latinské Ameriky, měl i kontakty, které pravděpodobně předznamenaly jeho budoucnost. Anthropoid nebyla první sabotáž, kterou měl na svědomí. Ještě jako pracovník vojenského skladu ve Skalce u Trenčína sabotoval přepravní zásobníky právě v čase, kdy se o převzetí skladu pokoušela německá armáda. Možný trest za takové počínání ho následně svedl dohromady s Kubišem. Poprvé se setkali v polském Krakově, kam Gabčík utekl do exilu a kde nastoupil do tamní české vojenské skupiny. Spolu se vydali do Francie, kde už nechybělo mnoho k tomu, aby po pádu Francie přesídlil – spíše se evakuoval – do Anglie. Dva roky poté, po výcviku pro plnění zvláštních úkolů přišla na řadu Operace Anthropoid.

Topič

Jan Kubiš byl nejmladší z naší trojce. V době atentátu mu bylo 28 let a šest dní po své hrdinné smrti 18. června 1942 by oslavil 29. narozeniny. Pocházel z Dolních Vilémovic a jeho rodina byla početná a chudá. Měl pět vlastních sourozenců, čtyři nevlastní a další čtyři polorodé (naučíme vás i nějaké to nové slovíčku, když už jsme v tom), poté co se jeho otec znovu oženil. Takto početná rodina si ve své chudobě jen těžko mohla dovolit větší dům, a tak se Kubiše ujali jeho teta a strýc z matčiny strany. Do svých 14 let žil v Ptáčově, nedlouho poté už nastoupil jako topič v cihelně v Rudíkově. Kubiš sice neutíkal před vězením, ale 16. června 1939 ilegálně přešel hranice do Polska. V Krakově stejně jako Gabčík nastoupil do právě vznikající československé jednotky a další historie – s Gabčíkem po boku – je nám už vcelku známá.

Do kina

V roce 2016 se v kinech promítal film s názvem Anthropoid. Jedná se o historický/válečný film z produkce Velké Británie, Česka a Francie, a o čem je asi není třeba vysvětlovat. Film poměrně věrně sleduje události celé operace a fakt, že si na ČSFD drží 78%, napovídá, že nejde jen o nějaký uměle legendarizovaný pokus o uctění památky padlých hrdinů a že stojí za vidění.

Asi se divíte, proč vám v takovýto den vyprávíme o dětství a dospívání jednoho monstra a dvou hrdinů. A proč odkazujeme na ne vždy věrohodné anonymní hodnocení z oblíbeného českého serveru. Odpověď vás možná překvapí. Každý rok si v tento den připomínáme již dobře známé události, slyšíme pořád dokola ta samá fakta a jsme pokaždé stejně pyšní na hrdinství Čechů. Na tom samozřejmě není nic špatného, ba naopak je krásné, že nezapomínáme na historii. Takové připomínání ale může lehce zevšednět. Není proto od věci podívat se na běžně zmiňované aspekty událostí, které znáte již nazpaměť, ze zcela nového úhlu.

Náš euforkovský tým dnes hrdě uctívá památku padlých hrdinů a vzpomíná na každého, kdo za své hrdinství zaplatil vyhnanstvím, zdravím či životem. Vzpomínáme i na Lidice, Ležáky a Mauthausen, které byly přímým následkem Heydrichovy smrti.

Grafika: Jakub Janega