Brusel v sukni aneb jak si vedou ženy v evropských institucích

Adéla Gajdošíková 

Rovnost žen a mužů je jednou ze základních hodnot Evropské unie a odráží se v jejích hlavních dokumentech. Přestože v posledních desetiletích vidíme pokroky, zásadní nerovnosti přetrvávají i nadále. V tomto textu si nyní ukážeme, jak si v zastoupení žen vedou dvě zásadní instituce EU – Evropský parlament a Evropská komise. Pojďme se na to!  

Evropský parlament

Historicky první předsedkyní byla Simone Veil, zvolená v roce 1979, dnes tuto pozici zastává Roberta Metsola. V aktuálním složení Evropského parlamentu najdeme 7 místopředsedkyň, bez české zástupkyně. Ačkoli se podíl žen v Parlamentu zvyšoval, ve volbách 2024 opět došlo k mírnému poklesu – nyní tvoří ženy 39 procent europoslanců, přičemž nejvyšší zastoupení mají ve Švédsku, Finsku a Francii, kde se podíl žen dostal přes polovinu. Česká republika má nyní 38 procent žen v Evropském parlamentu.

Genderové rozdíly v odměňování zůstávají výrazné – ženy v EU vydělávají v průměru o 13 procent méně než muži. I proto v loňském roce přijal Parlament nová pravidla týkající se transparentnosti odměňování. Rozdíl by podle nových pravidel neměl přesáhnout 5 procent. V případě, že bude tato hranice překročena, měl by zaměstnavatel společně se zástupci zaměstnanců platy přehodnotit. Členské státy by měly zavést sankce, které budou odrazovat zaměstnavatele od porušování těchto pravidel.Největší platové rozdíly nalezneme v Estonsku, Rakousku, Česku a Německu. Nejlépe na tom je Lucembursko, kde ženy vydělávají více než muži, dobře si vede také Itálie, Rumunsko a Belgie. Názvy pracovních pozic musí být taktéž genderově neutrální. Evropský parlament přijal tato pravidla v březnu 2023, ale aby vstoupila v platnost, musí být ještě schválena Radou.

Evropská komise

V roce 2019 se stala Ursula von der Leyen první ženou ve vedení Evropské komise a tento post si v letošním roce obhájila. Již od začátku svého mandátu usilovala o genderově vyvážené kolegium komisařů, i přesto je rovnoměrné zastoupení stále problém – mezi 27 komisaři je jen 11 žen. Tato skutečnost se nesetkává s cíli Strategie pro rovnost žen a mužů 2020–2025 (dále jen Strategie), vydané Evropskou komisí, ve které je mimo jiné uvedeno, že si „Komise klade za cíl dosáhnout do konce roku 2024 50% genderové vyváženosti na všech úrovních svého vedení“. Kromě této nejvyšší úrovně ale Komise dosáhla pokroku, k 1. březnu 2024 zastávaly ženy 48,5 procent všech vedoucích pozic v Komisi.

Dalšími cíli Strategie je ukončení genderově motivovaného násilí, zpochybnění genderových stereotypů, odstranění rozdílů mezi muži a ženami na trhu práce, dosažení rovného zapojení v různých odvětvích hospodářství, řešení rozdílů v odměňování, v důchodech a odstranění rozdílů v péči. To vede Evropskou komisi k předkládání návrhů týkajících se například transparentnosti odměňování nebo boji proti násilí páchanému na ženách a domácímu násilí.

V březnu 2023 zahájila Komise také celounijní kampaň #EndGenderStereotypes, která má za cíl vyvracet genderové stereotypy. Podle Evropské unie lze genderové stereotypy „překonat jen tehdy, pokud budeme konkrétními kroky podporovat rovné zapojení mužů a žen ve všech oblastech života“. Kromě nedostatečného zastoupení žen ve vedoucích a manažerských pozicích se kampaň zabývá rovnováhou mezi pracovním a osobním životem, tedy i dělením péče o děti mezi oba rodiče. Velmi důležitým bodem bylo schválení přistoupení Evropské unie k Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách, tzv. Istanbulské úmluvě, v roce 2023. Tento dokument odkazuje na genderově podmíněném násilí a poukazuje na fakt, že „skutečná rovnost mezi ženami a muži nemůže existovat, pokud ženy zažívají genderově podmíněné násilí“. Mezi zeměmi, které úmluvu neratifikovaly, je i Česká republika. Úmluva neprošla v lednu letošního roku Senátem.

Závěrem..

Dosažení genderové rovnosti je ovlivněno kombinací sociálních, ekonomických, politických a kulturních faktorů. Pokrok vyžaduje širokou škálu opatření, která zahrnují změny v legislativě, institucionální podpoře a vzdělávání, ale také hluboké kulturní změny ve vnímání role mužů a žen ve společnosti. Evropskou unii čeká ještě dlouhá cesta k úplné rovnosti a můžeme doufat, že bude sloužit jako příklad pro ostatní země, regiony či organizace v oblasti rovnoprávnosti a spravedlnosti.