Příběh jednoho hrdiny
Antonín Nenutil
Euforka je zpátky a dnes se s vámi vydá na exkurzi do historie. V článku zamíříme do sousedního Polska a povíme vám příběh Witolda Pileckého, polského hrdiny, který v temných dobách krize neztratil svou tvář a díky svým činům je dodnes legendou národní historie severních sousedů. Tak pojďme na to!
V květnu uběhlo 75 let od doby, kdy komunisté popravili polského odbojáře Witolda Pileckého. Ačkoli byl jedním z mnoha lidí, které krátce po konci druhé světové války nechali komunisté odstranit, jeho příběh je výjimečný. Pilecki se totiž nechal jako jediný člověk dobrovolně zatknout nacisty a odvézt do koncentračního tábora v Osvětimi-Březince (v originále Auschwitz-Birkenau). Nebyl to blázen, ale hrdina, který svůj čin vykonal proto, aby se svět dozvěděl o hrůzách páchaných nacisty. Pilecki se tak stal prvním člověkem, který poskytl svědectví o proměně Osvětimi z klasického vězeňského tábora na továrnu k vyhlazování lidí. Jeho příběh fascinuje i po oněch 75 letech…
Mládí a počátky v armádě
Witold Pilecki se narodil roku 1901 ve městě Oloněc (též Olonets nebo Aunus) v Karélii (oblast na pomezí dnešního Finska a Ruska – pozn. red.). Patřil do šlechtické rodiny, která byla carskými Rusy nuceně vystěhována za účast na polském povstání v roce 1863. Během studií na střední škole ve Vilně (dnešní Vilnius, hl. město Litvy – pozn. red.) se stal vášnivým skautem a v roce 1916 dokonce založil ilegální skautskou skupinu, která se nedlouho poté přidala k polským obranným jednotkám působícím podobně jako např. naše československé legie v Rusku.
Když se chopili moci ruští bolševici, Pilecki a jeho skauti se rázem proměnili v partyzány, kteří v týlu nepřítele prováděli sabotážní akce. Po návratu do čerstvě vzniklého Polska se mladý Witold stal členem regulérní polské armády a zapojil se do polsko-sovětské války v letech 1919–1921. Zde si vysloužil řadu ocenění a po jejím konci absolvoval důstojnický kurz. Kromě armády se Pilecki věnoval také sociální a komunitní činnosti, a to až do začátku druhé světové války.
Záblesky odvahy za světové války
Po vypuknutí druhé světové války byl Pilecki mobilizován coby velitel jezdecké čety. Jeho jednotka hrdinně čelila probíhající německé invazi, avšak po zrádném obsazení východního Polska sovětskou armádou musel se svými vojáky čelit bitvám na dvou frontách, načež se jeho četa rozpadla. Pilecki se tak s několika muži stáhl do Varšavy. Tam založil Tajnou polskou armádu, jednu z prvních odbojových organizací, která v okupovaném Polsku vznikla. Tato organizace se rychle šířila i mimo polské hlavní město a nedlouho po svém vzniku čítala až osm tisíc mužů ve zbrani.
‚‚Někdo se toho musí odvážit. Dělat to, co ostatní, je snadné. Chovat se nebo mluvit jinak než většina může přijít člověku zvláštní, ale bez tohoto nepohodlí není svobody,“ píše Timothy Snyder ve své knize s názvem Tyranie. Pasáž pochází z osmé kapitoly a nese název ‚‚Vykroč z řady“; a právě to udělal Witold Pilecki, když v roce 1940 přišel s plánem, jak infiltrovat německý vyhlazovací tábor Osvětim, o kterém se v té době ještě nevědělo takřka nic. Panovalo pouze přesvědčení, že tábor slouží jako vězení pro polské odbojáře (a právě proto měl být infiltrován).
Pilecki se tak na falešné jméno Tomasz Serafinski vydal v září 1940 do ulic Varšavy, kde ho spolu s dalšími asi dvěma tisíci civilisty zadrželi Němci. Po dvoudenním zadržování a mučení byl Pilecki s dalšími transportován do Osvětimi, kde obdržel evidenční číslo 4859. Pilecki přežil zápal plic a zorganizoval odbojovou skupinu Svaz vojenské organizace, jež poskytla polskému odboji nedocenitelné informace. Od října 1940 zasílala zprávy do Varšavy, od března 1941 pak Pileckého zprávy putovaly přes polský odboj až k britské vládě v Londýně. V roce 1942 Pileckého odbojové hnutí za pomoci radiovysílače postaveného vězni z propašovaných součástek vysílalo podrobnosti o počtu nových vězňů, jejich stavu a úmrtích v táboře.
Do pekla a zpět
Hlavním cílem Svazu vojenské organizace bylo posílit morálku vězňů pašováním potravin, léků a oblečení do tábora, stejně jako shromažďování zpravodajských informací a jejich pašování ven z tábora. Pilecki takto strávil v Osvětimi téměř tři roky, během nichž sledoval, jak se tábor mění z vězeňského na vyhlazovací. Na útržcích papírů zašitých uvnitř oblečení vězňů, kteří byli propouštěni, posílal stručné zprávy o ukrutnostech páchaných v táboře. Informoval v nich například o vězních, kteří byli ubiti k smrti, zastřeleni nebo zplynováni. I když Pileckého zprávy byly útržkovité, šlo o první svědectví o fungování smrtící mašinérie v Osvětimi-Březince. Zprávy mířily do rukou polské exilové vlády v Londýně a pak k britskému kabinetu tehdejšího premiéra Winstona Churchilla.
Když polské velení odmítlo Pileckého návrh na povstání vězňů a gestapo zabilo několik významných členů jeho odbojové organizace, rozhodl se Witold z Osvětimi v dubnu 1943 uprchnout. Útěk se mu podařil poté, co si dokázal zajistit převoz do táborové pekárny, která se nacházela několik kilometrů od Osvětimi a kde s pomocí dvou přátel přerušil telefonní a poplašné linky, aby nespustil alarm. Skupina následně přemohla strážce a utekla pomocí duplikátu klíče, kterým otevřela vchodové dveře budovy. Stráže ho stihly postřelit, nicméně přežil a vrátil se na svobodu.
Po útěku Pilecki kontaktoval jednotky Zemské armády a 25. srpna 1943 se dostal do Varšavy, kde se přidal k jejímu zpravodajskému oddělení. Zde se Pilecki snažil získat podporu pro osvobození tábora, kterého chtěl po prožitých zvěrstvech dosáhnout, avšak Zemská armáda odpověděla, že nedisponuje dostatečnými silami pro osvobození osvětimských vězňů bez pomoci Spojenců a jejich sil. Faktem je, že Britové zamítli leteckou podporu pro operaci Zemské armády za účelem zmocnit se Osvětimi. Pileckého zprávy totiž považovali za zveličené…
Zprávy tak šokující, že jim nikdo nechtěl věřit
Pilecki, který v táboře přežil těžkou práci, bití i tyfus, o vyhlazovacím táboře sepsal celkem tři podrobné zprávy. Ani ty však osud tamních vězňů nezměnily. V polské exilové vládě ani u představitelů západních mocností se totiž nenašlo mnoho těch, kteří by věřili tomu, co čtou. Zprávy od Pileckého byly natolik šokující a drastické, že si podobnou krutost nikdo nedokázal představit.
Po útěku z Osvětimi se Pilecki znovu přidal k polskému odboji a v roce 1944 se zúčastnil Varšavského povstání. Zpočátku bojoval jako obyčejný vojín, aniž by prozradil svou skutečnou hodnost. Odhalil ji až poté, co mnoho důstojníků během bojů padlo. Pilecki se ujal velení a jeho jednotky hájily opevněnou oblast známou jako „Velká bašta Varšavy“. Udržela se dva týdny. Před kapitulací Pilecki ukryl několik zbraní v soukromém bytě, nechal se zajmout a zbytek války strávil v německých zajateckých táborech.
Až do hořkého konce
Koncem dubna 1945 osvobodili zajatecký lágr i s Witoldem Pileckim Američané. Hrdina odboje tábor opustil až v červenci a ihned poté se přidal k polskému sboru uvnitř spojenecké armády. Jak se zhoršovaly vztahy mezi polskou exilovou vládou a Polským výborem národního osvobození podporovaným Sovětským svazem, přijal v září 1945 rozkaz, aby se vrátil do Polska s falešným průkazem totožnosti a shromažďoval zpravodajské informace pro exilovou vládu. Pilecki se vrátil do vlasti v říjnu 1945 a začal organizovat zpravodajskou síť, která shromažďovala informace o Sovětech i polských komunistech. V roce 1947 byl zatčen tajnou službou komunistického režimu a křivě obviněn z plánování atentátů na veřejné činitele.
Osobnost, která v době krize podnikla mimořádně odvážný akt hrdinství, se v osvobozeném Polsku uznání ani slávy nedočkala. Po zatčení komunisty byl Pilecki krutě mučen. Zaplatil za věrnost demokratické vládě, jež se ocitla na seznamu nepřátel nové nastupující totality, která po konci války vystřídala nacisty.
„Nemohu žít. Zabili mne. Osvětim byla ve srovnání s nimi jen drobnost.“
Witold Pilecki v dopise své ženě
Třetího března 1948 proběhl politický proces. Pilecki byl obviněn ze špionáže a plánování atentátu. Hrdina se sice přiznal, že předával informace polské exilové vládě, avšak obvinění z přípravy atentátu a ze špionáže odmítal. Patnáctého května 1948 ho komunističtí vrazi odsoudili k trestu smrti a o deset dní později, 25. května, byl Pilecki ve varšavské Mokotowské věznici ve věku 47 let popraven. Jeho poslední slova před popravou zněla: „Ať žije svobodné Polsko!“
Rehabilitace
Pileckého hrob nebyl nikdy nalezen. Polský hrdina se dočkal rehabilitace spolu se všemi odsouzenými v politických procesech 1. října 1990. V roce 1995 ho polští činitelé in memoriam vyznamenali řádem Polonia Restituta a v roce 2006/2007 nejvyšším polským vyznamenáním – Řádem bílé orlice. Mnoho z těch, kteří se zasloužili o jeho nečestný konec, nikdy nebylo potrestáno.
Ačkoli je příběh Witolda Pileckého neskutečně smutným a mnozí z vás si možná říkají, proč čtete tuto směsici bolesti a tragédie právě na Euforce, odpověď je jednoduchá. Hrdiny je třeba si připomínat a obzvlášť to platí u těch, jejichž jména nejsou právě obecně známá. Pileckého příběh byl takřka zapomenut během dlouhých dekád komunistické totality v Polsku. Naštěstí se ale zcela nevytratil, a i proto si jej můžeme po dlouhých 75 letech připomenout. Jeho jméno je totiž mementem, že i činy jednotlivce, který dokáže vystoupit z řady v dobách morální krize, mohou dokázat mnohé.
O Witoldu Pileckém a jeho neuvěřitelných činech vznikla celá řada knih, avšak těm z vás, které tento hrdina více zaujal, můžeme za náš tým všemi deseti doporučit knihu Dobrovolník, kterou sepsal britský novinář Jack Fairweather.
Grafika: Jakub Janega
