Na Jadran bez kontrol a s eurem

Antonín Nenutil

Máme nový rok 2023 a v Čechy milovaném Chorvatsku se do toho rozhodli pořádně obout! Chorvatsko nejenže je čerstvým členem Schengenského prostoru, ale rovněž eurozóny. Jaká k tomu vedla cesta a jak si země stojí s nově nabitým statusem?

Ti z vás, kteří nás pravidelně sledují, si nemohli nevšimnout, že jsme už o vstupu Chorvatska do Schengenu a eurozóny několikrát psali. Však také tyto „euforky“ pravidelně plnily novinové titulky během našeho předsednictví. Nyní je však načase s odstupem času zhodnotit, jak se této krásné zemi s nově nabitým statusem vede, a ukázat, že si máme od koho a proč brát příklad. Připravte se, jdeme na to! 

Vše začíná u politické vůle

Chorvatsko, stát pyšnící se letos desetiletým unijním členstvím, se do Schengenského prostoru i eurozóny nedostalo jen tak náhodou. Za vším stojí píle a vytrvalost tamější politické scény, která poslední dekádu prosazovala prounijní politiku a jež nemusí být českému čtenáři až tolik známá. A právě proto jsme se vám ji rozhodli krapet přiblížit. 

V Chorvatsku je už od 90. let jednou z nejsilnějších stran Chorvatské demokratické společenství. Toto středopravicové hnutí zastávající ideologii liberálního konzervatismu vedlo od svého vzniku většinu chorvatských vlád a je tradiční stranou v chorvatském parlamentu, který se nazývá Sabor. Právě tato strana stála u podpisu smlouvy z prosince 2011, která stvrdila přistoupení země do EU.  Ačkoli má politické uskupení za svou historii už nějaký ten škraloup v podobě korupce, je to právě ono, které má největší podíl na prounijní politice země. Mimochodem, současný předseda strany Andrej Plenković, nynější premiér země, je rovněž i bývalý zástupce Chorvatů v Evropském parlamentu.

Mladý člen eurozóny

Jak už bylo řečeno, po Novém roce se z Chorvatska stal nový člen Schengenu a země vyměnila svou dosavadní měnu chorvatskou kunu za euro. A ejhle! Jen pár dní poté už sílí rozhořčené hlasy občanů, kteří si stěžují na náhlé zvýšení cen a euro celkově. Jenže kde je doopravdy problém? V euru?

Ale kdepak, zdražování je způsobeno neodůvodněným navyšováním cen ze strany chorvatských obchodníků, kteří využili změnu měny, aby si namastili kapsy. Chorvatská vláda sice podnikla nutné kroky ještě před zavedením eura, např. povinnost, aby obchodníci uváděli dvoje ceny – v kunách i eurech. I přesto docházelo k prudkému zdražování některých komodit, zejména kávy a pečiva.

Vláda již avizovala, že si to nenechá líbit, a od nového roku se tak po celé zemi rozmohly rozsáhlé inspekční kontroly obchodníků. Jak je tedy vidno, automatické zvyšování cen po zavedení eura je mýtus, který přiživuje hlavně nečestné jednání obchodníků. Kromě toho je také třeba mít na paměti, že Chorvatsko pociťuje inflaci, stejně jako všechny ostatní země sedmadvacítky. 

Na dovolenou bez kontrol

Nu a tento bod již od nás znáte. Také vás zdržovaly kontroly na hranicích, když jste s rodinkou jezdili na dovolenou do Chorvatska? S tím je od nového roku amen. Na hraničních přechodech totiž na konci minulého roku politici symbolicky zvedli závory a oslavili tak vstup země do Schengenu. Tento krok nepochybně posílí výkon chorvatské ekonomiky a ulehčí mnoha turistům život při jejich cestách. A pokud tu od nás čekáte nějaký nástin problému, tak na svou čest pravíme, že se zatím žádný nekoná. Kdyby měl totiž nějaký vážný problém nastat, Chorvatsko si na Schengen ještě nějaký ten pátek počká.

Na závěr lze říci, že Chorvatsko se svojí politikou víc a víc přibližuje užšímu jádru EU a zavedením eura i vstupu do Schengenu se otevřela nová etapa v dějinách této malebné země. Bude zajímavé sledovat, jak se zemi s nově nabitým statusem povede. Prozatím by nám měla sloužit coby inspirační zdroj neochvějná politická vůle, která i přes překážky v podobě migrační, covidové či inflační krize dovedla zemi k vyššímu integračnímu stupni.

Grafika: Jakub Janega