Jedna strana, dva parlamenty

Antonín Nenutil

Skotsko – nádherná země na severu Britských ostrovů, jedna ze čtyř zemí britské monarchie a domov „Statečného srdce“ Williama Wallace. Tato kopcovitá země plná jezer je také domovem Skotské národní strany, která je baštou skotských nacionalistů. Avšak nečekejte krajně pravicové extrémisty; tato strana je totiž na jiné, delší vyprávění…

Nacionalisti? Ne takoví, jak si myslíte

U nás v české kotlině si většinou pod pojmem nacionalistická strana vybavíme něco trochu jiného, než co představuje SNP. Čekali byste pravicový extrémismus? Kdeže, mnohem více jde vlastně o středolevou stranu, která usiluje o nezávislost Skotska skrze legislativní cestu. Politika strany je přitom dosti liberální.

Samotné Skotsko jako země je velmi odlišné od té anglické a je rozhodně inspirativní i pro státy v pevninské Evropě (včetně nás). V zemi jsou například hojně rozšířené obnovitelné zdroje nebo je zde větší rovnost mezi muži a ženami (projevuje se např. na platovém ohodnocení či politické reprezentaci), na čemž se právě SNP během svých let ve vládě podílela.

Jedna strana, dva parlamenty

Od roku 1997, kdy byl u moci Tony Blair coby lídr Labour Party, se ve Velké Británii rozjel tzv. proces devoluce. Jednoduše řečeno, začalo docházet k převádění pravomocí z centra směrem do periférii. Díky tomuto procesu nám tak na ostrovech začaly vedle tradičního britského parlamentu ve Westminsteru vznikat také další instituce, v případě Skotska to byl skotský parlament Holyrood, který od Westminsteru přebral řadu pravomocí. Vznikl roku 1998 a o rok později se do něj konaly první volby. Po nich skončila SNP v opozici, vyhráli totiž tehdy velmi oblíbení Labouristi.

Dnes SNP zasedá jak v Holyroodu, tak ve Westminesteru, přičemž Skotsku vládne lídryně skotských nacionalistů Nicola Sturgeon.

SNP napříč historií a dvěma zeměmi

Pojďme ale ještě hlouběji ke kořenům. SNP vznikla roku 1934 spojením Skotské strany a Národní strany Skotska. Na počátku 60. let se popularita strany začala zvyšovat, zejména díky kritice britské kontroly skotských záležitostí. V 70. A 80. letech se politika strany zaměřila na těžbu ropy, v čemž politické uskupení vidělo šanci na získání hospodářské autonomie na Spojeném království. Ačkoli už v roce 1969 tehdy ustavená královská komise doporučovala ustoupit a předat některé pravomoci potenciálnímu skotskému národnímu shromáždění, nebyly tyto rady v hlasování vyslyšeny.

Teprve v roce 1998 – jak jsme už psali – došlo k procesu devoluce a ke vzniku skotského parlamentu. SNP byla poté první dvě volební období v opozici, a teprve v roce 2007 se strana dostala k moci, a to s velikou parádou, když svým drtivým vítězstvím (32,9 % hlasů) zároveň ukončila 50 let dominance Labour Party ve Skotsku. Strana se tehdy rovněž dostala i do Evropského parlamentu, a rok 2007 byl tedy pro ni přelomový. Svůj podíl na tom měl především Alex Salmond, bývalý první ministr Skotska (jedná se o skotskou obdobu premiéra) a předseda SNP.

Jak strana sílila, začala mezi Skoty růst chuť na územní nezávislost. V roce 2014 se SNP v čele s Nicole Sturgeon neúspěšně snažila v referendu vyvést Skotsko z britského područí. Poté, co Spojené království opustilo EU, nabraly snahy o odtržení u proevropských Skotů na intenzitě. O vypsání referenda se vláda pokusila i v listopadu loňského roku, avšak britská vláda a soudy to zamítly. Úsilí „trhnout se“ tak nekončí a my samozřejmě budeme další vývoj pečlivě sledovat.

Vzhledem k většině, kterou ve Westminsteru drží Konzervativní strana, nemá SNP velké slovo. Na druhou stranu, po posledních volbách do skotského parlamentu, které proběhly v květnu 2021, získala SNP 64 křesel ze 129; strana je dlouhodobě jedním z nejsilnějších politických uskupení Skotska a do budoucna lze předvídat, že její snahy o nezávislost nepoleví, a to hlavně kvůli nespokojenosti Skotů spjaté s vystoupením Británie z Evropské Unie.

Závěrem

Ačkoli byla loni žádost o referendum zamítnuta, je podle nás třeba vyzdvihnout dvě věci: tou první je fakt, že SNP se vždy drží v mezích práva a o dosažení nezávislosti se snaží legislativní cestou, nikoli cestou protiprávní, jako jsme mohli vidět například před lety v Katalánsku. Zadruhé, ačkoli bylo referendum zamítnuto, sluší se poznamenat, že snahám o nezávislost Skotska není konec. V příštích volbách by totiž mohla SNP využít plebiscit jako svého druhu referenda, a použít tak výsledek voleb k propagaci skotské nezávislosti.

 Grafika: Jakub Janega