Pád domu z plynových karet

Antonín Nenutil, David Broul

Tentokrát k vám Euforka míří s větší porcí pozitivních zpráv než minule! V dnešním článku omrkneme Rusko a jeho čím dál menší podíl na dovozu plynu do Evropy. Zdá se vám to málo pozitivní? Přidáme: v dnešním článku prozkoumáme, jak to vypadá se vzájemným obchodem s nerostným bohatstvím a nezapomeneme ani na trubku jménem Nord Stream 1, která záhadně vybouchla. Připravte si klobouky, bude to jízda! 

Všichni jsme o tom slyšeli. Ruský plyn! Ruská ropa! Kdykoliv jsme za poslední půlrok (ale i předtím) nahodili v telce zprávy nebo když jsme si ráno projížděli internety v mobilu, nemohli jsme tyto dvě věci nezaznamenat. Ano, EU byla velmi, velmi závislá na dovozu nerostných surovin z Ruské federace. Závislost, kterou si Evropa po léta slepě budovala, se jí po 24. únoru vrátila jako bumerang přímo mezi oči. Nálady ve společnosti byly všelijaké, nikdo nevěděl, co se bude dít, lidé se báli, zda budou mít v zimě čím topit nebo na čem vařit. A teď? Ano, energie jsou a ještě dlouho budou drahé, a ano, víme o demonstracích na Václaváku (volajících po mírovém souručenství s Putinem, děkujeme, nechceme). Nicméně za poslední dva měsíce se začíná blýskat na lepší časy. Pojďme se na to společně podívat.

Zaspali jsme varování? 

Závislost na ruském plynu byla záležitostí jedné velké éry. Nejedná se o něco, co by politici nechali vybudovat za den, a je proto mimo vinit ze současné situace jedince či samotné státy. Dá se říct, že za současný problém neseme vinu MY jako společenství. I když jsme už dlouhá léta pozorovali obludnost režimu v Rusku a viděli jsme se, co děje v Čečensku, Gruzii, na Ukrajině, ale také v Sýrii nebo Libyi, nedokázali jsme jako společenství států tento problém řešit, a to i přesto, že řada povolaných lidí předtím varovala a snažila se prosazovat větší diverzifikaci energetického portfolia (OK, prostě abychom měli víc zdrojů energie, nechali jsme se unést politickou hantýrkou 😊).

Rusko si i vlivem obřích potrubí vedoucích přímo k nám mohlo dovolit pravidelně nám prodávat nerostné bohatství za celkem dobrou cenu, a přispět tak k celoevropskému rozvoji ekonomik, čímž si nás chtě nechtě (spíš chtě) přivázalo a vytvořilo vzájemnou závislost. Avšak bavíme-li se o rozvoji evropských ekonomik, nutno dodat, že ruské hospodářství na tom zas tak dobře s růstem nebylo; čemu se také divit, když je celý systém prolezlý všudypřítomnou korupcí, řízený oligarchy poslušných Putinovi a ovládaný diktátorem s utkvělou představou, že spolkl svět. Ne nadarmo se Rusku přezdívá „benzínka přestrojená za stát“.

Záblesk naděje a budíček pro Evropu

Realita, která nastala po 24. únoru 2022, když Rusko překročilo všechny únosné hranice, vedla v Evropě k řetězové reakci. Nejenže se evropští lídři rychle shodli na nutnosti sankcí, probudili se zároveň ze své letité agonie a uvědomili si vážnost situace. Přestože jsme byli závislí na dovozu ruského plynu z cirka 45 %, podařilo se během šesti měsíců situaci poměrně efektivně řešit a závislost do podstatné míry snížit. Evropské státy v součinnosti s Evropskou komisí poměrně brzo dojednaly náhradní dodávky plynu, např. z Norska a USA, v Nizozemsku pak byly honem dostavěny obrovské terminály na zkapalněný zemní plyn.

A zadařilo se i v případě shánění alternativních zdrojů ropy, načež evropské státy prosadily (až na výjimky, zdravíme, Viktore!) embargo na ruskou ropu. A přestože jsou energie pořád drahé a spousta lidí v Evropě zažívá krušné chvíle, musíme vyzdvihnout jedno strašně pozitivní a důležité číslo – od léta už podíl dovozu plynu z Ruska činí necelých 10 %! A teď si vemte, že za každou finanční částku, kterou jsme neposlali tyranovi, ušetříme na Ukrajině spoustu životů, protože peníze, o které Rusko přichází a nadále bude přicházet, už teď chybí jeho obrannému průmyslu k tomu, aby mohl zločinnou válku na Ukrajině protahovat a podílet se na vraždění nevinných. 

Nehoda nebo zoufalý ruský křik?

A toto jste už určitě slyšeli. Aby toho s ruským plynem nebylo málo, minulý týden zaznamenaly Švédsko a Dánsko závadu na potrubí Nord Stream 1, tedy ještě do léta, než začaly jeho podlé odstávky, hlavní zásobárně plynu (především) pro Německo. Následné vyšetřovaní pak vyloučilo technickou poruchu a vyvrátilo původní domněnky o nehodě (betonem a ocelí kotvou na čtyřech různých místech prostě „náhodou“ neprorazíte). Švédská premiérka později na bezpečnostní schůzi oznámila médiím, že šlo pravděpodobně o sabotáž způsobenou lidským zásahem.

A teď kdo za to může… Logicky se nikdo nepřihlásil, protože kdo by se chtěl hlásit k terorismu takového rozsahu, navíc ve vodách, kde pravidelně operují jak jednotky NATO, tak ruské lodě. A na ně se upřela pozornost: v blízkosti potrubí se v časech sabotáží měly pohybovat právě ruské lodě. Mohlo za to Rusko? Nabízí se jako logický viník: havárie způsobila prudký nárůst cen plynu a dala Rusům záminku k obejití smlouvy o dodávkách. No a ti už samozřejmě svalili vinu na USA – přece USA stály od počátku proti Nord Streamu, nechtěly, aby byla jeho druhá větev vůbec zprovozněna. Nehledě k tomu, že prolhanému Rusku nelze věřit ani pozdrav, pro USA, které v této záležitosti prakticky dosáhlo svého 24. února, by se jednalo o zbytečnou eskalaci.

Ještě by se nabízela přímo Ukrajina. Zde se ale experti shodují, že jestli by někdo měl minimální užitek ze zničení potrubí, byl by to právě napadený stát, který by si tím velmi uškodil v očích spojenců. A proto jestli lze něco s určitostí konstatovat, tak fakt, že největší obětí sabotáže je planeta Země. Z plynovodu totiž do atmosféry unikly statisíce tun metanu…

Grafika: Jakub Janega