Jeden hot a druhý čehý

Anna Fliegerová, David Broul

Maďarsko zlobí kde může. Zlobí celou EU ať už se bavíme o válce na Ukrajině a sankcích proti Rusku, nebo o porušování lidských práv a svobod v Maďarsku. Jenže Evropská unie by potřebovala jaksi více „prounijní“ Maďarsko a snaží se pro to dělat vše možné i nemožné; vábí, vyhrožuje, chvíli cukr, hned zas bič. Ale vůbec se jí nedaří. Ani izolace, které Maďarsko v současné chvíli čelí a která se den za dnem prohlubuje, ho neodradila od nepěkných machinací. Na druhou stranu, basu s EU momentálně drží Polsko. Ale nesnaží se tím pouze odvrátit pozornost od svých jiných problémů?

Dvakrát ne…

Spolu s Polskem, které podobně nerespektuje rozmanitost a rovnoprávnost svého obyvatelstva, je Maďarsko v Bruselu za černou ovci. Poslední pomyslnou kapkou do téměř přetékajícího poháru byl šestý balíček protiruských sankcí. Viktor Orbán nejdříve týdny zdržoval jednání, až nakonec EU zlomil. A tak se z kompletního embarga dovozu ropy stalo pouze omezení jejího dovozu přes moře. A když už je ten pohár plný, tak si nalijeme čistého vína: je totiž zcela jasné, že takové omezení bude mít oproti zamýšlenému tvrdému embargu na Rusko jen minimální dopady.

Ale to nebylo vše. Maďarsko se Rusku postaralo i o další nehezké ulehčení od sankcí. Jako země se silnou základnou věřících se postavilo za nejvýše postaveného ruské pravoslavné církve patriarchu Kirilla z Moskvy. Nezdá se to jako velký ústupek pro EU, ale opak je pravdou. V Rusku se k pravoslavné víře totiž hlásí 71 % obyvatel, hlava pravoslavné církve má tak opravdu velký vliv. A patriarcha veřejně a rád obhajuje ruský vpád na Ukrajinu. Nehledě k tomu, že Kirill sloužil v době Sovětského svazu jako důstojník KGB a dodnes ho pojí úzký vztah s diktátorem Putinem.

… jednou ano!

Oproti Maďarsku, v případě Polska bylo jisté, že šestý balíček sankcí proti Rusku podpoří. Přestože si s Maďarskem dříve notovaly ve své ultrakonzervativní politice a sdílely jistou nevoli vůči rozhodnutím EU. Teď je však jasné, že jejich dříve přátelské vztahy se ochlazují a Polsko spíše táhne za společný provaz s Evropskou unií. To však neznamená, že by se zapomnělo na problematiku zákazu potratů, která dosáhla svého pomyslného vrcholu v listopadu minulého roku. Celkovou kritiku potlačování lidských práv si s sebou Polsko nese stále. Ale ruská agrese na Ukrajině momentálně hraje Polsku do karet: náš severní soused je dlouhodobě známý odporem ke všemu, co jen zavání Ruskem. Historii této nenávisti lze dohledat minimálně do tzv. trojího dělení Polska, a to už je nějaký ten pátek! Nelze se tak divit, že je Polsko velmi citlivé v otázce ruských expanzivních choutek.

Nevypadá to dobře a bude hůř

Evropské unii však kvůli jednacím pravidlům moc možností, jak naložit s Orbánem nezbývá. Vzájemná jednání jsou převážně založená na důvěře mezi jednotlivými zeměmi, a pokud se členský stát neprovinil opravdu vážným případem popírání lidských práv a svobod, není možné mu odebrat hlasovací právo. Evropské unii by pak zbyla poslední a opravdu extrémní možnost, kterou už ale zvažuje. Tou je odříznutí Maďarska od finanční podpory, jíž mu v současné době jako členskému státu poskytuje. Naplnily by se tak nejčernější scénáře, které vyslovili odborníci již před maďarskými dubnovými volbami, kdy Orbán bez obalu ventiloval svoji nespokojenost a nevoli k rozhodnutím a celkovému směřování EU.

Aby toho nebylo málo, experti se shodují na vysoké pravděpodobnosti faktu, že se Viktor Orbán nebude držet zpátky a troufne si na zbytek unie ještě víc. To by mohlo vyústit ve spory uvnitř EU, které si v současné situaci skutečně nemůžeme dovolit. Nejednotnost by se nám mohla stát osudnou a celý prozatím relativně fungující organismus Evropy by se mohl rozpadnout na menší – regionální – kousky. Nechceme malovat čerta na zeď, avšak pravděpodobnost hraničící s jistotou předestírá, že nebudeme-li držet pospolu, Rusko vyhraje mocenskou hru a s Ukrajinou bude amen.

Není to tak černé, jak by se mohlo zdát

A protože neradi končíme negativně, máme pro vás v záloze připravený zlepšovák nálady. Určitě jste už někdy slyšeli či – nedej vyšší sílo – viděli ruského ministra zahraničních věcí Sergeje Lavrova. Bývalý velvyslanec při OSN, dlouholetá pravá ruka Putina (ta, co se mu při chůzi nijak nepohybuje, a little joke from us), hlásná trouba Kremlu. Tak tomu se teď při jeho cestě do Srbska nezadařilo… Ano, jistě, Srbsko se znovu stalo hlasitým sympatizantem Ruska. Ale díky tomu, že srbští sousedi Bulharsko, Černá Hora a Severní Makedonie nepovolily přelet ruskému vládnímu speciálu, si Aleksandar Vučić se Sergejem nemohli popovídat u jednoho stolu. A to už je něco! Rusko se začalo vztekat a okamžitě hodilo vinu na EU a NATO – což ovšem bylo to jediné, co s tím reálně mohlo udělat. Holt, kdo s čím zachází…

Grafika: Jakub Janega

Video: YouTube(The Sun)