Předsednictví s vůní tymiánu a levandule
Anna Hovorková, David Broul
Ještě než se do toho naplno pustí Česko, převzala štafetu evropského předsednictví Francie. Je první z nynějšího tria předsednických zemí Francie – ČR – Švédsko. Během následujícího půl roku chce Francie řešit otázky posílení soběstačnosti Evropské unie, reformy fiskálních pravidel či rychlého přijetí zásadních digitálních a klimatických norem. Kromě toho čeká během předsednictví zásadní úkol i Francouze – zvolit si nového prezidenta.
Mnoha Čechům se zdá, že znají Francii poměrně dobře. Především díky blízkosti tamní kultury – jen si všimněte, kolik francouzských filmových klasik běží ve vysílacím prime timu našich televizí! – světoznámým kulinářským specialitám, dovolenkám u moře, ve městech či Alpách… A přesto se toho dá ještě nalézt tolik nepoznaného! Pojďme se proto podívat na historii a zajímavosti země známé díky supr pečivu, módním domům, překrásné architektuře, ale také svou krvavou revolucí.
Kde se pohybujeme
Francii můžeme rozdělit na metropolitní a zámořskou, přičemž kromě centrální kontinentální části zahrnuje území v Karibiku, Severní a Jižní Americe, Indickém oceánu a Oceánii (blíže k zámořským državám Francie vizte, prosím, jeden z našich nedávných článků). Francie má 67 milionů obyvatel (z toho 65 milionů právě metropolitních). To z ní činí čtvrtou nejlidnatější zemi Evropy. Rozlohou zase patří mezi největší státy EU.
Galie bez kouzelného lektvaru
Každý zná Asterixe a Obelixe, kouzelný lektvar a jejich pomoc Kleopatře. V 6. století př. n. l. založili jónští Řekové na pobřeží Středozemního moře osadu Massalia. Na jejich základech vzniklo město Marseille, které je tak nejstarším francouzským sídlem. Na galské území poté vnikly římské jednotky. A když Galům došel kouzelný lektvar a nebyl nikdo jiný, kdo by znal recept a uvařil nový, Římané ovládli celou Galii. Při tom založili významná města, především Nemausus (dnešní Nîmes) či Lugdunum (Lyon). Galové postupně přijali římský jazyk (latinu) a jejím smísením s keltským základem vznikla francouzština.
Taková malá abdikačka
V průběhu času se ve Francii vystřídalo mnoho dobrých i špatných králů – asi jako v každé monarchii. Někdy museli zasáhnout i tři mušketýři a vyměnit krále za jeho dvojče, muže se železnou maskou. Zda se to opravdu stalo, nevíme, Alexandre Dumas st. si čile upravoval skutečnosti. Ale určitě víme, jaký král byl Ludvík XIX. – poměrně rychlý. Když v roce 1830 zemřel jeho otec, na trůn nastoupil právě Ludvík. Ten ale dostal pokyn, aby abdikoval ve prospěch svého synovce. A tak si Ludvík XIX. užil kralování nad francouzským impériem celých dvacet minut!
Brambůrky, hranolky, ameriky – co bychom si bez nich počali?
Brambory byly po značnou část naší historie považovány za potravu pro dobytek. To až díky jednomu Francouzovi si můžeme pochutnávat na oblíbených bramborových mňaminách. Antoine-Augustin Parmentier patřil mezi největší podporovatele užívání brambor v kuchyni vůbec. Jejich pěstování ale bylo zakázané, neboť brambory byly považovány za původce malomocenství. Parmentier však dostal zvláštní povolení experimentálně plodinu pěstovat. Aby brambory masově rozšířil, přistoupil následně k psychologické hře: svůj kousek pole, kde vysadil brambory, nechal hlídat ozbrojenci, aby si vesničané mysleli, že tam skrývá něco vzácného. Pak Parmentier nařídil strážníkům, aby přijímali veškeré úplatky a lidé si mohli brambory nakrást. Voilà, a brambory byly najednou všude!
Eiffelova věž – hrůzná kráska
Eiffelovka je dnes ikonou Paříže. Ne vždy tomu tak nebylo, jak víme z historie její konstrukce. Dnes si ale dáme jiný příběh. Za druhé světové války si Hitler usmyslel, že nejlepší místo pro nacistickou zástavu bude právě ona slavná věž. Odbojáři ale přestřihli kabely výtahu. Když Hitler zjistil, že ho čeká víc než 1000 schodů dlouhá pouť, svůj nápad si rozmyslel. Během války pak vydal rozkaz ke zničení věže, ale ani ten nebyl dotažen do konce – naštěstí.
Největší fešáci stříbrného plátna
Jean-Paul Belmondo dozajista patřil mezi hvězdy, které zazářily po celém světě. Nebyl ale jediný. Příkladem uvedeme tyto tváře: Gérard Depardieu, Alain Delon, Jean Reno nebo (POZOR!) Emma Watson. Ano! Naše milovaná Hermiona je původem z Paříže. Zkrátka Francie je zemí milovaných hereckých legend. Takže si dáme povinně nějakou tu filmovou klasiku, ano? Třeba Smolaře s Louisem de Funèsem a Bourvilem nebo Zvíře právě s Belmondem!
Nakresli mi beránka
Umění, architektura, literatura, filozofie – v tom všem byli Francouzi hvězdami po celá staletí! Molière je klasikem světového dramatu, v dětské literatuře Antoine de Saint-Exupéry, v próze se proslavila hned celá plejáda jmen: již zmíněný Alexandre Dumas starší, Victor Hugo, Émile Zola nebo Honoré de Balzac. Tak honem do knihovny pro Bídníky a Monte Crista!
Křup, chramst, mňam!
U dobré knížky si můžeme pustit klasiku od Clauda Debussyho nebo šansonovou desku Edith Piaf, k tomu přikusovat francouzskou bagetu s bylinkovým máslem, croissant, dát si suflé, šneky, palačinky, ratatouille nebo cibulačku. V listopadu roku 2010 byla francouzská gastronomie přidána na seznam nemateriálního světového kulturního dědictví UNESCO.
Kabelku, kabátek a jdu
A když už ochutnáme to nejlepší z francouzské kuchyně, můžeme u toho i dobře vypadat – po francouzsku. Co třeba ikonický kostýmek od Chanela společně s kabelkou od Louise Vuittona. O tom si tedy můžeme nechat zatím jen zdát, ale croissant seženeme v každé pekárně!
Tak si dnešek pojďte udělat ve znamení Francie!
Grafika: Jakub Janega
