EU světem křížem krážem

Anna Fliegerová

K výročí 55 let nezávislosti Barbadosu na Spojeném království se tento ostrovní stát přerodil v republiku. A protože se Alžběta II. vzdala vlády nad Barbadosem, moci se 30. listopadu chopila první prezidentka Sandra Mason. Není jen první dámou v nejvyšší ústavní funkci; je zároveň první osobou v historii barbadoské republiky, která zastávala prezidentský úřad.

A proč začínáme už týden starou zprávou? Protože často zapomínáme, že ačkoliv koloniální éra je už dávno za námi, velké množství zemí (i přestože svoji nezávislost již získaly) stále zůstává autonomními součástmi jiných a často evropských zemí. Pojďme se na některá známá závislá území podívat!

Francie a její vlastní Evropa

Začněme Francií, která je už několik staletí velmi důležitým hráčem na poli mezinárodních vztahů. Země mimo své území spravuje i velké množství zámořských držav, jež jsou jakýmsi pozůstatkem její koloniální říše. Patří mezi ně např. poměrně známý ostrov Réunion, dále Francouzská Guyana, Francouzské Antily nebo Francouzská Polynésie.

Tyto francouzské državy se dělí na pět skupin: zámořské departmenty a regiony, zámořská společenství, společenství sui generis, zámořská teritoria a soukromá vlastnictví státu. Dalo by se říct, že Francie má nějaké to území takřka v každém koutu světa. Pro zajímavost, součet rozloh všech zámořských území, která Francie ovládá, se vyrovná velikosti evropského kontinentu.

Jedna ze tří Guayan

Asi nejznámějším zámořským departementem je Francouzská Guyana, která svůj přívlastek „francouzská“ získala především díky nedostatku představivosti. Nachází se v Latinské Americe, a to mezi Guayanou, jež je bývalou britskou kolonií, a Surinamem, který také kdysi býval Guayanou, nicméně nizozemskou.

Ta “francouzská” (a tady bychom rádi poznamenali, že onen již zmíněný přívlastek “francouzská” není uzákoněný, pouze se používá už tak dlouho, že se stal neoddělitelnou součástí kultury státu) je stále řízena z Francie a jejím úředním jazykem je francouzština i přesto, že ji obklopuje portugalsky mluvící Brazílie, anglicky hovořící Guayana, nizozemsky mluvící Surinam a leží na jihoamerickém kontinentu, který převážně komunikuje španělsky s nepřeberným množstvím jazykových mutací a dialektů. Důležité je zmínit, že protože je země součástí Francie, je zároveň i součástí EU.

Hamlet na mrazivém výletě   

Dánské království, domov Hamleta a jeho tragického osudu, se také pyšní sice autonomními, ale přesto zámořskými částmi země. Mluvíme o Grónsku a Faerských ostrovech. A zejména grónské orlí hnízdo na severu je zajímavé.

Hlavním městem je Nuuk (někteří Hradečáci možná znají stejnojmennou oblíbenou out-doorovou saunu). A přestože má svůj vlastní jednokomorový parlament o 31 poslancích na bezmála 60 tisíc obyvatel, hlavou státu je stále dánská královna Markéta II. A co to pro Grónsko znamená? V podstatě nic. Až na to, že Dánsku náleží rozhodování o obraně země a zahraniční politice. Zákonodárnou pravomoc si výhradně drží grónský parlament. Autonomii Grónsko získalo v roce 1979 a o šest let později bylo uznáno jako součást EU.

Švédské, ruské, finské

Za skandinávský region tu ještě máme Finsko, které je jednou ze dvou republik v oblasti (zbytek zemí jsou království). Jedná se o jedno z nejdéle lidmi osídlených území a jeho autonomní součástí jsou Alandské ostrovy.

Zvláštností Alandských ostrovů je, že ačkoliv jsou součástí Finska, tak finština je až druhým jazykem, který se na ostrovech používá. Prvním je švédština, a to protože po dlouhá staletí bylo toto území součásti právě Švédska. Po prohrané válce na začátku 19. století si ostrovy přisvojilo Rusko a trvalo dlouhých 120 let, než se území i přes protesty obyvatel připojilo k Finsku. Alanďané se v těžko uvěřitelné 96% shodě chtěli připojit ke Švédsku. Organizace Společnost národů ale byla silnější.

Tímto dosti zkráceným výčtem pro dnešek končíme, ale určitě se k tématu evropského kolonialismu vrátíme. Prozatím budeme rádi, pakliže si z článku odnesete sdělení, že být součástí Evropské unie nutně neznamená být na území Evropy. Což by se mohlo případně stát motivací pro země, které by zvažovaly vstup do EU. Vzdálenost hold už není v dnešní době překážkou.

Grafika: Jakub Janega