„Jdu na sever, a už jdu na jih,“ aneb Švédské dobytí severního pólu po cimrmanovsku
Anna Fliegerová, David Broul
Další evropská země se alespoň chvíli mohla pyšnit ženou v nejvyšší politické funkci. Ve středu 24. listopadu byla do švédského premiérského úřadu zvolena demokratka Magdalena Andersson. Okamžitě se pustila do koaličních jednání, která trvala bezmála 12 hodin. Po dvanácti hodinách čerstvá premiérka předstoupila před tisk a rezignovala na svoji funkci.
Než se pustíme do „proč, jak a s kým“, je potřeba si vyjasnit drobné nuance švédského politického systému. Protože mimo to, že je Švédské království konstituční monarchií, je také parlamentní demokracií s jednokomorovým parlamentem s 349 členy (tzv. Riksdag). A aby toho nebylo málo i s negativním parlamentarismem.
To v podstatě znamená, že se vládě, resp. jejím členům nevyjadřuje důvěra jako u nás, ale vláda si může vesele vládnout, dokud jí není většinou vyjádřená nedůvěra. V podstatě se jedná o úplný opak naší politické praxe. To rovněž vysvětluje poměrně častý výskyt menšinových vlád ve Švédsku: pokud má vláda podporu některých ze stran, které se na vládě přímo neúčastní, může vládnout, dokud jí většina parlamentu nevyjádří nedůvěru.
Nenápadný půvab švédské demokracie
Když už má laik řádně zamotanou hlavu, je čas na to nejdůležitější – dvanáctihodinové drama ze severu, kterému předcházel mnohem delší vývoj. Po (na švédské poměry) dlouhých sedmi letech rezignoval na pozici předsedy (menšinové) vlády Stefan Löfven. Za svou nástupkyni vybral Magdalenu Andersson, dosavadní ministryni financí. A Andersson se stala historicky první Švédkou v premiérském křesle, ačkoliv nezískala většinu hlasů – ale to nevadí! Protože co jsme si řekli? Důležité je, aby se většina nevyslovila proti.
A nejen že Magdalena Andersson je/byla historicky první ženou zvolenou do premiérského úřadu ve Švédsku, přičte si rovněž prvenství v nejkratší době působení v úřadu. A proč že se tedy takto rychle rozhodla funkci opustit? Jednoduše se dá říct, že se tak stalo na základě rozhodnutí švédských Zelených opustit dvoukoalici, na které závisela stabilita vlády. A Zelení odešli z koalice, protože parlament zamítl vládní návrh rozpočtu, a naopak podpořil návrh opoziční koalice. A opoziční většina byla na světě!
„Existuje ústavní praxe, že by koaliční vláda měla podat demisi, když jedna strana odstoupí. Nechci vést vládu, jejíž legitimita bude zpochybňována.“
Magdalena Andersson, bývalá (a budoucí) švédská premiérka
Snad to šťastně dopadne
V současné době probíhají jednání s předsedy stran o dalším postupu. Ale odborníci se shodují, že díky podpoře strany Levice, Zelených a Strany Středu je v budoucím hlasování o premiérském postu takřka nevyhnutelné, aby byla znovu zvolena Magdalena Andersson.
A tak se minulá a snad budoucí premiérka Andersson, doufejme, zařadí po bok politicky úspěšných žen, o kterých jsme psali na začátku letošního roku v článku „Politika v sukních“. Ostatně Švédsko je po Finsku, Norsku, Estonsku a dalších severských zemích posledním státem, které na svou první ženu stále ještě čeká. A to je u tak významné země honosící s vyspělou ženskou rovnoprávností už na pováženou!
Grafika: Jakub Janega
