Mělo to cenu? Mělo to cenu!

David Broul

O letošních volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR si můžete přečíst hory analytických a názorových textů. Ze všech nabudete jednoznačného přesvědčení, že letošní volby byly v mnohém přelomové. Protože jsme Vám před rokem nabídli shrnutí klíčových okamžiků a zásadních postřehů z krajských voleb, i letos Vám přinášíme shrnutí toho nejzajímavějšího, co volby 2021 přinesly. Čím tedy byly přelomové?

Luxujeme, až to vyluxujeme!

Leitmotivem letošních voleb byl zdánlivý paradox: čím silnější bude hnutí ANO, tím zároveň bude slabší. Svým útokem na levici s extrémistickými výboji vyluxovalo hnutí ANO voliče svých koaličních partnerů ČSSD a KSČM, navíc uzmulo monopol „národovectví“, a tudíž určitý díl hlasů hnutí SPD. Do přehledných modelů tento fakt zpracoval stejně jako před rokem za pomocí ekologické inference matematik, statistik a geograf Michal Škop. Andrej Babiš sice zvýšil svůj celkový procentuální zisk, ze sněmovny ale vypadly dva jeho nejbližší spojenci.

Luxování voličů můžeme ale pozorovat i na pravici: koalici SPOLU se podařilo od voleb z roku 2017 přilákat nejen na 160 000 voličů ANO, ale i přibližně 220 000 voličů Pirátů! O důvodech se můžeme zatím jen dohadovat. Podstatnými faktory může být pocit vyšší kompetentnosti kandidátů SPOLU nebo nepopulární, až zmatečné kroky činěné vládnoucí koalicí v Praze v čele s pirátorem Hřibem.

Levice OUT! A co teď s námi?

Jak už jsme zmínili, zástupci ČSSD a KSČM se v novém složení sněmovny neobjeví. Obě strany nepřekročily 5% uzavírací klauzuli zcela poprvé v dějinách samostatné České republiky. Zvlášť v případě ČSSD tím voliči ztrácí relevantní levicovou sílu, kterou ve sněmovně momentálně nikdo nezastává. A s tím se právě pojí největší hořkost těchto voleb: výsledky zaznamenaly rekordní propad voličských hlasů. Více než milion voličů nebude mít své zastoupení ve sněmovně! Jedná se o celou pětinu všech voličů, kteří zasáhli do volebního klání a jejichž preference pro ČSSD, KSČM, Přísahu, TSS atd. se mohou odrazit ve výsledcích některých z následujících voleb. Bude na vítězích, zdali se odrazí pro ně pozitivně či negativně.

Kroužkujeme, až to vykroužkujeme!

Netruchlí ale jen voliči výše zmíněných stran, rovněž sympatizantům Pirátů vítězství hořkne na jazyku. Vlna preferenčních hlasů totiž vynesla do PS především zástupce STAN, přičemž vyhnala některé z pirátských poslanců jako Mikuláše Ferjenčíka nebo Ondřeje Profanta. Piráti přišli kroužkováním o 22 mandátů (!), obhájili pouze čtyři; STAN si může připočíst 33 mandátů. Voliči Pirátů se tak právem mohou cítit být podreprezentováni. Kde se ale stala chyba? Zástupci STAN kolegiálně a v souladu s koaliční smlouvou nevyzývali ke kroužkování. Jenže! Už v roce 2017 bylo STAN suverénně nejkroužkovanější stranou; plných 45 % voličů STAN deklarovalo, že užilo preferenčního hlasu. Piráti se pak pohybovali na druhé straně spektra: pouze 13 % voličů ČPS kroužkovalo její kandidáty. Sociální vědci hledají příčinu zejména ve slabém lokálním ukotvení Pirátů, v jejich nízké známosti mezi lidmi. Svého starostu naopak každý zná.

Mimochodem, díky preferenčním hlasům se do sněmovny v letošních volbách dostalo hned 36 kandidátů, kteří původně figurovali na nevolitelných místech.

Mandát sem, mandát tam…

Nový volební systém nám přichystal vzácný paradox: vítěz voleb na podíly (SPOLU) má méně mandátů než druhý na pásce, tedy ANO! V rámci systému se totiž dá šikovně šibovat s mandáty: oproti minulým volbám přišla Praha o jeden mandát, kdežto Ústecký kraj jeden mandát navíc získal. Jak je to možné? Je tomu tak pravděpodobně proto, že se v Ústecké kraji utkali dva výrazní lídři: Ivan Bartoš za Piráty a Andrej Babiš za ANO. Kraj byl navíc losem vybrán jako volební obvod pro Čechy v zahraničí. Rázem se tak navýšil počet voličů, a tím i počet mandátů na úkor jiného kraje.

Letošní republikové mandátové číslo, tedy podíl celkového počtu platných hlasů (5 375 090) a mandátů v Poslanecké sněmovně (200), vyšlo 26 875. Lze říct, že jeden poslanec průměrně zastupuje 26 tisíc lidí. A právě na přepočtech hlasů na mandáty můžeme demonstrovat i rekordní propad hlasů pro strany, které nepřekročily 5% uzavírací klauzuli. Celkový počet platných hlasů totiž zahrnuje i hlasy voličů, jejichž strany neuspěly. Právě tyto hlasy se ale pro přidělování mandátů nezapočítávají a vyřazují se, protože strany svými zisky nedosáhly na minima krajských mandátových čísel nutných pro zisk křesel ve sněmovně.

Blíže k letošnímu systému přepočtu hlasů na mandáty zde. Mimochodem, kdyby se počítalo podle starého volebního systému, který letos zrušil Ústavní soud, ANO by ztratilo dva mandáty ve prospěch PirSTANu (i tak by bylo víc Starostů, Piráti by si nepolepšili) a SPD.

Ženy vpřed!

Srdce každého zastánce vyššího zastoupení žen v politice musí zaplesat radostí. Po vlně kritiky, jak hodně jsou kandidátní listiny některých volebních uskupení genderově nevyvážené, se do PS probojoval rekordní počet žen, a to celkem 50! O šest žen tak stoupl počet z dosavadního rekordního roku 2017. Jak je to možné, když kandidátky vypadaly jak sraz pánského klubu? Na vině je opět volič: své poslankyně si zkrátka vykroužkoval! Není proto divu, že největší podíl žen nalezneme mezi zástupci PirSTANu (35 %, 13 z 37). Druhé ANO má 28 % poslankyň (20 z 72), SPD má pětinu žen (pět z 20) a koalice SPOLU přibližně 17 % poslankyň (12 z 71).

Mělo to letos cenu?

Letos jako by se chtělo zvolat: „Mělo to cenu!“ Většinu ve sněmovně drží prosystémové, demokratické strany, které neobelhávají společnost. Zvolání je to ale hořkosladké: vítězové voleb se musí potýkat s faktem, že reprezentují pouze 22 % společnosti (43 % voličů). Vzhledem ke špatnému stavu veřejných financí a státního rozpočtu bude muset nová vláda činit řadu nepopulárních kroků. Pokud nechce skončit v následujícím volebním období v opozici, bude muset všechny kroky obhájit nejen před svými sympatizanty, ale i před většinou voličů, kteří nemají ve sněmovně zastoupení, anebo jejichž zástupci zhlíží z opozičních lavic.

I přesto to ale letos mělo cenu. Protože čeští občané dokázali, že jsou dalek svých polských nebo maďarských kolegů (máme-li zůstat v regionu, resp. v rámci V4), že demokracie v ČR na tom rozhodně není tak špatně, jak se v posledních letech zdá, a že střídání u moci je možné, i když už to tak nevypadá. A proto zakončíme citátem, který v roce 2011 pronesl Václav Havel a jenž byl v posledních dnech tolik citovaný na sociálních sítích: „A až to bude nejblbější, tak najednou se to začne obracet k lepšímu…“

Přehledné interaktivní sociodemografické mapy a další postřehy z letošních voleb připravili Jakub Lysek a Tomáš Lebeda z Univerzity Palackého a Jan Souček a Lucie Patková z ARCDATA PRAHA. Tak se mrkněte.

Grafika: Jakub Janega