21. 6. 1621
David Broul
Dneska nemůžem jinak a jdeme do historie, ale hodně do historie… Dáme si takové dějepisné opáčko, provětráme datum, které vám kantoři po léta pečlivě vštěpovali, ale my si to dáme po EUFORKOVSKU! Co vám říkají názvy Staroměstská exekuce, Poprava 27 českých pánů či Poprava vůdců stavovského povstání? Že se ptáme, že. A věřte, nevěřte, dneska je to přesně na den 400 let. To to uteklo, co?
Je ale potřeba stále vyvracet omyl jednoho z výše zmíněných názvů události: pánů prostě nebylo 27, ale pouze 3! Dědičným titulem pán se mohl chlubit pouze šlechtic, který si ve feudální společnosti nárokoval vládu nad určitým územím a všemi, kdo na něm žili. Na Staromáku se to 21. června týkalo pouze Jáchyma Ondřeje Šlika z Holíče, Václava Budovce z Budova a Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Zbytek popravených tvořili rytíři a měšťané.
A další třešnička: „popraveno“ bylo celkem 28 „pánů“! Osmadvacátým odsouzeným byl Martin Fruwein z Podolí, jenže ouha! On nám před vykonáním exekuce nějakou záhadnou okolností uklouzl na střeše Bílé věže a zabil se pádem do Jeleního příkopu. A dodnes se neví, byla-li to sebevražda, vražda, nebo skutečně divná náhoda… Ať tak či tak, Fruweinova hlava byla posmrtně na náměstí sťata, tělo následně rozčtvrceno a rozneseno po Praze. Kati byli nemilosrdní. Když bylo za úkol 28 hlav, tak 28 hlav!
A co vlastně předcházelo snad nejznámější a poměrně krvavé veřejné exekuci v českých zemích? Krátce a stručně: spor o pravomoci a vzpoura proti začínající rekatolizaci. Vládl Matyáš, brácha Rudolfa II., a ten si začal po svém vykládat poměrně vágní Rudolfův majestát, který hlásal slavné: Cuius regio, eius religio – tedy „čí země, toho víra“. Jenže země krále/císaře, nebo panství pánů? Matyáš chápal zemi jako jednolitý celek, svou državu, a dostal se do sporu s českými protestantskými stavy.
Došlo k defenestraci, kdy byli z okna vyhozeni královští místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic coby domnělí strůjci zákazu sjezdu českých evangelických stavů – a už se řinčení zbraní nezastavilo až do slavné porážky českých stavů na Bílé hoře v roce 1620. Tu jsme si připomínali minulý rok 8. listopadu. To už nebyl českým králem Matyáš, ale Ferdinand II., který se s vůdci stavovského povstání nemazlil.
Exekuce měla být mimořádně šokujícím, hrozivým, krvavým představením, odvracejícím případné rebelanty od podobných pokusů a upevňujícím moc Habsburků. Byla vykonána po soudu, který na příkaz krále neumožnil obhajobě promluvit. Někteří ze zadržených byli i mučeni, aby se dostatečně uspokojivě doznali. A teď tedy to, co zvrhle zajímá každého: kdy, kde, ale především jak.
Poprava sedmadvaceti účastníků stavovského povstání začala 21. června 1621 v Praze na Staromáku v pět hodin ráno a trvala zhruba pět hodin. Exekuci vedl slavný mistr popravčí Jan Mydlář, který si pro tuto ukázku habsburské moci a autority nechal nabrousit 4 meče. Už během soudního procesu bylo upuštěno od čtvrcení zaživa; i přesto tento osud stihl některé z odsouzenců bezprostředně po stětí, např. Jána Jesenského. Většina pánů byla sťata, hrstka potupně oběšena, mnoho částí těl bylo rozvěšeno po Praze a velká část hlav visela v železných klecích na Staroměstské mostecké věži. Jak jsme psali: šokující, hrozivé, krvavé.
Nicméně nejen, že jsme přišli o učené hlavy takhle brutální cestou, katastrofální byla i situace bezprostředně následující po Staroměstské exekuci: zemi opustily statisíce lidí, v nemalé míře učenci, jako např. Jan Amos Komenský. I proto se českému národu v pobělohorské době začalo říkat národ bez hlav. Stavovské povstání tak mělo nejen krvavou tečku, ale i fatální dopad na rozvoj českého národa, nehledě k socioekonomickým ztrátám v průběhu Třicetileté války, nejbrutálnějšího konfliktu s kořeny v českých zemích. Zachvátil prakticky celou Evropu a…
A tady skončíme, protože bychom tak mohli pokračovat dál a dál. Některé události zkrátka mají dalekosáhlé dopady a dokážou ovlivňovat dění i staletí po svém uplynutí. Což je přesně případ povstání českých stavů proti rekatolizaci a jeho brutální tečky na Staroměstském náměstí.
zdroj: https://www.facebook.com/341804836454660/posts/827654947869644
Grafika: Jakub Janega
